Františka zírala na nový instagramový příspěvek Přiznání gymplu s otevřenou pusou.
Nikomu přece nic zlého neprovedla. Zvedla oči od mobilu a podívala se na pár studentů u skříněk, kteří se na ni pátravě dívali, pak ale rychle sklonili hlavy.
„Fany!“ chodbou se k ní řítili Ben a Zina.
„Četla jsi nové přiznání?“ zeptal se Ben s obavami v hlase.
„Jó, ale víš, jak to je. Nemůžeš brát všechno vážně,“ mávla nenuceně rukou navzdory tomu, že se jí úzkostí svíral žaludek.
Ben Fany starostlivě pohladil po paži a Zina ji objala.
„Jsem v tom s tebou, neboj. Můžeme i zkusit zjistit, kdo to napsal,“ napadlo Zinku.
Františka však zavrtěla hlavou.
„Ani nevíme, kdo ten profil spravuje. Navíc přiznání se tam posílají anonymně,“ trpce se usmála.
„Možná to napsala ze vzteku Emma. Dost těžce nesla, že jsi ji na té dvoustovce předběhla,“ ušklíbl se Ben.
Františka se v atletice zlepšovala a musela uznat, že některým ambiciózním běžkyním tím hatila vyhlídky na možnost závodit v Praze.
„Asi máš pravdu… No nic, musím na trénink, tak pa.“
Spěšně se s kamarády rozloučila a vydala se na stadion.
Rozcvička, abeceda, rozklus, úseky… Ne příliš silný, ale ustavičný říjnový déšť nenechal na Františce nit suchou. Při neustálém pohybu jí to však nevadilo, a hlavně byla ráda, že má celý stadion jen pro sebe. Díky běhání dokázala úplně vypnout a na chvíli zapomenout na hrozbu blížící se rány. Přesto bylo teplo domova po náročném tréninku příjemné.
Rozcvička, abeceda, rozklus, úseky… Ne příliš silný, ale ustavičný říjnový déšť nenechal na Františce nit suchou. Při neustálém pohybu jí to však nevadilo, a hlavně byla ráda, že má celý stadion jen pro sebe. Díky běhání dokázala úplně vypnout a na chvíli zapomenout na hrozbu blížící se rány. Přesto bylo teplo domova po náročném tréninku příjemné.
Na messengeru na ni čekala Benova zpráva: „Čauky, nechceš se mnou zajít na kafe? Zvu tě. 😉“
Františka dlouze vydechla a pozvání odmítla. Byla unavená, a navíc měla čím dál větší podezření, že Ben za tímto přátelstvím vidí něco víc, což ji znepokojovalo. Měla Bena moc ráda, ale jejich vztah měnit nechtěla.
O den později se Fany ve škole dařilo, písemka z chemie dopadla skvěle. Za odměnu šly o přestávce se Zinou do bufetu.
O den později se Fany ve škole dařilo, písemka z chemie dopadla skvěle. Za odměnu šly o přestávce se Zinou do bufetu.
Najednou si všimla, že se na ni kolemjdoucí žáci dívají se značným opovržením.
„Co se sakra děje?“ zamumlala potichu. Zina pokrčila rameny, když se po chvíli objevil Ben. Fany vyděsilo, že se na ni díval stejně znechuceně jako ostatní.
Rychle vyhrkla: „Promiň, že jsem s tebou včera nešla, já…“
„To nic,“ utnul ji chladně Ben. „Je mi jasné, že máš lepší věci na práci,“ utrousil ironicky a chvatně odkráčel.
Holky se na sebe nechápavě koukly, když v tom Fany zavibroval mobil. Rozklikla zprávu od spolužačky, kde stálo: „Proč ses nepochlubila? 😛 Hlavně, že se tváříš jako největší neviňátko.“
Z přiložené fotky se Fany udělalo zle. Nahá dívka, sedící na rozkroku starého chlapa, měla tělo podobné jako ona sama. Obličej s drobným nosem byl včetně měděných vlasů stejný úplně. Fotka nebyla kvalitní, přesto bylo jasné, že na ní vidí sebe.
Z přiložené fotky se Fany udělalo zle. Nahá dívka, sedící na rozkroku starého chlapa, měla tělo podobné jako ona sama. Obličej s drobným nosem byl včetně měděných vlasů stejný úplně. Fotka nebyla kvalitní, přesto bylo jasné, že na ní vidí sebe.
S očima plnýma slz ze sebe tiše vysoukala: „Ale to není možné, já nic takového nedělala…“
Zina ji pohladila po tváři.
„Zlato, neplakej, já ti věřím. A na ostatní se vykašli.“
Františka ji beze slov objala a zavřela oči, aby neviděla všechny posměšné pohledy, které se k ní upíraly.
Na další hodinu už nedošla. Vyběhla ze školy směrem k lesu, ale vlastně ani nevnímala, kam běží. Jen musela pryč, daleko od všech.
Zina se hřála u krbu a znovu napsala Františce.
Zina se hřála u krbu a znovu napsala Františce.
Policie ji začala hledat, jen co se setmělo, ale pořád nic.
Pomyslela si, že to s tou fotkou upravenou skrz umělou inteligenci možná trochu přehnala. Nemohla ale dopustit, aby Fany dostal Ben. A takhle pro ni bude tou nejlepší, protože jí jako jediná věřila.
Necítila se provinile, dělala to přece pro lásku. S úsměvem se zadívala do plamenů. Teď je k zrzavé krásce zase o něco blíž.
Tato práce získala 2. cenu literární soutěže PSAVCI organizované knihovnami v Třinci a v Havířově. Soutěž odstartovla v únoru ve dvou kategoriích (skupinu studentů od 15 let a dospělých od 20 let). Odbornými patrony byli lektoři Dana Emingerová a Šimon Pravda. Příběh uspěl v kategorii dospělých.
