Vylezla na tu nejvyšší průlezku na hřišti.
O deset let později bude její vrchol pouze dva metry nad zemí. Ale teď to bylo minimálně deset.
„Neblbni, zlomíš si nohu!“
Za hodinu se ukáže, že to bude jen vyvrknutý kotník. Ale teď ještě ne.
Aby se budoucnost spustila, musíte nejdřív zmáčknout čudlík. Je to to jediné východisko, tím si byla jistá už teď. Nadechla se a skočila.
„Neblbni, zlomíš si nohu!“
Za hodinu se ukáže, že to bude jen vyvrknutý kotník. Ale teď ještě ne.
Aby se budoucnost spustila, musíte nejdřív zmáčknout čudlík. Je to to jediné východisko, tím si byla jistá už teď. Nadechla se a skočila.
Kateřina Surmová
Napište přběh, který končí větou: Nadechl/la se a skočil/la.
Návrat
Nikdo jí to nikdy nevěřil. Za těch dvacet let se toho hodně změnilo, ale zdálo se, že i v tomto věku jí nebrali vážně. Došla na kraj lesa a hledala uzoučkou pěšinku, která vedle k onomu místu. Cestou se jí v hlavě rojily vzpomínky na dětství, na barevné zahrady a na modré šatičky s bílou krajkou.
Když minula zakřivený strom, věděla, že musí zahnout doprava. Znala tu cestu tak dobře, že by mohla jít i poslepu. Nejednou se tudy vracela domů po vydařeném dobrodružství. Už ji viděla. Dobře známou králičí noru. Sehnula se a po kolenou se šinula na okraj.
„Snad to nebylo jen dětské snění.“
Nadechla se a skočila.
Marie Rysová
DOBRODRUŽSTVÍ
Ze zad starého krkavce viděl tak daleko jako ještě nikdy. Vítr mu foukal přímo do uší a tak se odhodlal se jednou rukou pustit jeho peří a přetáhnout si kapuci, vyrobenou z palce od rukavice, přes hlavu. Krkavec udělal další manévr a vletěl nad hladinu jezera.
„Už jsme blízko,“ řekl mu myšák.
„Tady ale nikde nepřistanu, špunte.“
„To nevadí,“ pískl myšák, nachystal se a zkontroloval, že mu všechny šňůrky drží.
„Hodně štěstí,“ zakrákal krkavec. „Budu ho potřebovat. Sbohem opeřenče.“
Pustil se krkavcových per, nadechl se a skočil.
Alena Zouvalová
HLAVNĚ NEKOUKEJ DOLŮ
“Nekoukej dolů, nekoukej dolů, hlavně nekoukej dolů.” říkala jsem si, zatímco jsem překonávala svůj největší strach. Moje vlasy vlály ve větru. Cítila jsem se jako hlavní hrdina filmu…a pak jsem se podívala dolů.
“A už! Na dnešek dost!” ale nemohla jsem pohnout ani svalem. Cesta zpátky vypadala jako nepřekonatelná věc. Potily se mi ruce a třásla se mi kolena.
”To je konec. Tady umřu” zavřela jsem oči a smířila jsem se se svým osudem.
”Klárko, slez z toho žebříku, jdeme už domů” zařvala máma.
”Já nemůžuuuu! Já se bojííím!”
”Ach jo.” povzdechla si maminka. “Poď, chytnu tě. No, neboj. Chytám.”
Sebrala jsem všechnu odvahu. Nadechla jsem se a skočila.
“A už! Na dnešek dost!” ale nemohla jsem pohnout ani svalem. Cesta zpátky vypadala jako nepřekonatelná věc. Potily se mi ruce a třásla se mi kolena.
”To je konec. Tady umřu” zavřela jsem oči a smířila jsem se se svým osudem.
”Klárko, slez z toho žebříku, jdeme už domů” zařvala máma.
”Já nemůžuuuu! Já se bojííím!”
”Ach jo.” povzdechla si maminka. “Poď, chytnu tě. No, neboj. Chytám.”
Sebrala jsem všechnu odvahu. Nadechla jsem se a skočila.
Anastassiya Astashkina
