Naštěstí jsme měli v práci soutěž: kdo nejméně zatížil svou uhlíkovou stopou pracoviště, vyhrál dvoudenní putovní pobyt ve skanzenu E50. Bylo to s projížďkou v benzínovém autě (ty zakázali ještě před restauracemi).
Se zastávkou v Plzni, spojenou s návštěvou restaurace. A nějaké překvapení za Stříbrem - před bývalou hranicí s Německem a současnou mezi Západním a Východním Ruskem.
Soutěž jsem vyhrál. Hodil jsem se totiž měsíc marod a nebyl jsem v práci vůbec. Výhra byla nečekanou přidanou hodnotou. Jen mi potvrzovala poválečný státní i společenský absurdistán. Spojilo se to nejblbější z východu i západu a v tom jsme museli žít. Naštěstí se nám to nějak dařilo… Však jsme Češi. Přebral jsem cenu z rukou vedoucí HR Marie a vyrazili jsme s manželkou Jitkou na cestu.
„Tak tady je ta restaurace! Pojď honem dovnitř, už se těším!“ oznámil jsem asi po hodině jízdy Jitce.
„A myslíš, že se tam fakt smí jíst?“ ptala se.
„No jasně! Dám si voňavý, mastný, červený steak!“ oblíznul jsem se.
„Počkej. To se tam fakt může?! Tak to já si dám obalovaný květák!“
„Blbej květák? Když máš takovou příležitost?“ nechápal jsem.
„No, jasně! Musí se smažit! Standartně už je taky zakázaný.“
Za tohoto konspiračního rozhovoru jsme vstoupili do restaurace Skanzen E50.
„Zdrávstvujtě! Čto vy chočetě?“ ptala se číšnice.
„Tady nemluvíte česky?“
„Tobě nádo učíťsja, kogdá chočeš trachať prostitútki za gorodom Stribro, ony po čéšski negovarját.“
Ptal jsem se: „Rozumím dobře, že lehké dívky u E50 postávají stále za Stříbrem a hovoří jen Rusky?“
Prikývla. Čímž prozradila ono tajemství zájezdu.
„Tak tam my už asi nepojedeme…“ odvětil jsem a podíval se na Jitku. Naštěstí ještě pročítala jídelní lístek, našemu hovoru nepřikládala váhu a neposlouchala.
„Dáme si steak s hranolkama a tatarkou a obalovaný květák s brambory.“
Za chvíli přinesli jídlo. Krásně vonělo. Maso mělo ale podivnou chuť. Trochu jako vepřové, ale tužší, lehce nasládlé.
„Co je to za maso?“ zeptal jsem se.
„Mjáso…“ odvětila.
„To jsem poznal, ale z čeho?!“
Zamyslela se: „Oleň.“
„Jak?“
„Parožnaja karova, kak skazal odin vaš chudožnik…“ zachechtala se.
„Jo, jelen!“
„A myslíš, že se tam fakt smí jíst?“ ptala se.
„No jasně! Dám si voňavý, mastný, červený steak!“ oblíznul jsem se.
„Počkej. To se tam fakt může?! Tak to já si dám obalovaný květák!“
„Blbej květák? Když máš takovou příležitost?“ nechápal jsem.
„No, jasně! Musí se smažit! Standartně už je taky zakázaný.“
Za tohoto konspiračního rozhovoru jsme vstoupili do restaurace Skanzen E50.
„Zdrávstvujtě! Čto vy chočetě?“ ptala se číšnice.
„Tady nemluvíte česky?“
„Tobě nádo učíťsja, kogdá chočeš trachať prostitútki za gorodom Stribro, ony po čéšski negovarját.“
Ptal jsem se: „Rozumím dobře, že lehké dívky u E50 postávají stále za Stříbrem a hovoří jen Rusky?“
Prikývla. Čímž prozradila ono tajemství zájezdu.
„Tak tam my už asi nepojedeme…“ odvětil jsem a podíval se na Jitku. Naštěstí ještě pročítala jídelní lístek, našemu hovoru nepřikládala váhu a neposlouchala.
„Dáme si steak s hranolkama a tatarkou a obalovaný květák s brambory.“
Za chvíli přinesli jídlo. Krásně vonělo. Maso mělo ale podivnou chuť. Trochu jako vepřové, ale tužší, lehce nasládlé.
„Co je to za maso?“ zeptal jsem se.
„Mjáso…“ odvětila.
„To jsem poznal, ale z čeho?!“
Zamyslela se: „Oleň.“
„Jak?“
„Parožnaja karova, kak skazal odin vaš chudožnik…“ zachechtala se.
„Jo, jelen!“
Dojedli jsme, rozloučili se, jídlo bylo v ceně výletu, tak jsme pokračovali.
Pro účely výletu po skanzenní silnici E50 jsme měli půjčené benzínové auto, ale prošpikované soudobými bezpečnostními i marketingovými systémy.
„Dochází vám palivo, navštivte retro čerpací stanici Benzina v Plzni-Borech. Máte pokles tlaku v pravé přední pneumatice, pokud nepomůže dohuštění, sjeďte k pneuservisu Nýřany. Přejete si vypnout ilegální marketingová hlášení?“ dotazoval se palubní systém.
„Mačkám NE, třeba si užijeme nějakou legraci!“ kouknul jsem na Jitku, ale ta krčila rameny.
Pro účely výletu po skanzenní silnici E50 jsme měli půjčené benzínové auto, ale prošpikované soudobými bezpečnostními i marketingovými systémy.
„Dochází vám palivo, navštivte retro čerpací stanici Benzina v Plzni-Borech. Máte pokles tlaku v pravé přední pneumatice, pokud nepomůže dohuštění, sjeďte k pneuservisu Nýřany. Přejete si vypnout ilegální marketingová hlášení?“ dotazoval se palubní systém.
„Mačkám NE, třeba si užijeme nějakou legraci!“ kouknul jsem na Jitku, ale ta krčila rameny.
Projížděli jsme lesíkem a v tom mi před kapotu skočil srnec! Dupnul jsem na brzdy, zastavil těsně před ním. Trochu jsem do něj ťukl, ale utekl. Zraněný nebyl. Najednou vůz zahlásil:
„Pozor, ilegální marketingové hlášení: Pokud jsi srazil zvíře, či jiného jatečního živočicha, můžeš jej odprodat na maso do retrohostince Skanzen E50.“
„Aha, tak odtud měli to jelení maso!“ zasmál jsem se.
To už jsme vjížděli do Stříbra. Jak jsem se smál, přehlédl jsem, že mi na přechodu do cesty vběhla zmalovaná slečna. Již dlouho v nejlepších letech, točící kabelkou, v červené minisukni. Dupnul jsem na brzdy a vykřiknul: „Kurva!“
Myslel jsem to jako příslovce, ale nemýlil jsem se ani podstatným jménem. Naštěstí jsem ji nesrazil, ale jak před sebe instinktivně natáhla ruce s kabelkou, ťukl jsem do ní lehce a ona upadla do měkkého- na zadek. Lekl jsem se.
„Pozor, ilegální marketingové hlášení: Pokud jsi srazil zvíře, či jiného jatečního živočicha, můžeš jej odprodat na maso do retrohostince Skanzen E50.“
„Aha, tak odtud měli to jelení maso!“ zasmál jsem se.
To už jsme vjížděli do Stříbra. Jak jsem se smál, přehlédl jsem, že mi na přechodu do cesty vběhla zmalovaná slečna. Již dlouho v nejlepších letech, točící kabelkou, v červené minisukni. Dupnul jsem na brzdy a vykřiknul: „Kurva!“
Myslel jsem to jako příslovce, ale nemýlil jsem se ani podstatným jménem. Naštěstí jsem ji nesrazil, ale jak před sebe instinktivně natáhla ruce s kabelkou, ťukl jsem do ní lehce a ona upadla do měkkého- na zadek. Lekl jsem se.
A lekl jsem se hned na to podruhé, když auto spustilo:
„Pozor, ilegální marketingové hlášení: Pokud jsi srazil zvíře, či jiného jatečního živočicha, můžeš jej odprodat na maso do retrohostince Skanzen E50.“
Vybavil jsem si hostinec v nepřehledné zatáčce se dvěma přechody pro chodce - před a za - a rychle jsem zastavil.
„Kam běžíš?“ ptala se Jitka.
„Zvracet! A příště si dám s tebou květák!“
„Pozor, ilegální marketingové hlášení: Pokud jsi srazil zvíře, či jiného jatečního živočicha, můžeš jej odprodat na maso do retrohostince Skanzen E50.“
Vybavil jsem si hostinec v nepřehledné zatáčce se dvěma přechody pro chodce - před a za - a rychle jsem zastavil.
„Kam běžíš?“ ptala se Jitka.
„Zvracet! A příště si dám s tebou květák!“
Cvičení:
Použij slova voňavý, nasládlý, mastný, červený, Rus, obalovaný květák, steak, Marie.
Verze pro autorské čtení:
Steak
Jak je to dlouho, co jsme nebyli v restauraci? Ani nevzpomenu. Poté, co prohlásili restaurace za nepřátele green dealu, protože k úpravě pokrmů byla třeba vysoká teplota, zbyly už jen ve skanzenech.
Naštěstí jsme měli v práci soutěž: kdo nejméně zatížil svou uhlíkovou stopou pracoviště, vyhrál dvoudenní pobyt ve skanzenu E50 za Plzní. Včetně projížďky v benzínovém autě (ty totiž zakázali ještě před tím). Návštěva restaurace v ceně. A nějaké překvapení za Stříbrem - před bývalou hranicí s Německem a současnou mezi Západním a Východním Ruskem.
Soutěž jsem vyhrál. Hodil jsem se totiž měsíc marod a nebyl jsem v práci vůbec. Výhra byla nečekanou přidanou hodnotou. Jen mi potvrzovala poválečný státní i společenský absurdistán. Spojilo se to nejblbější z východu i západu a v tom jsme museli žít. Naštěstí se nám to nějak dařilo… Však jsme Češi. Přebral jsem cenu z rukou vedoucí HR a vyrazili jsme s manželkou Jitkou na cestu.
„Tak tady je ta restaurace! Pojď honem dovnitř, už se těším!“
„A myslíš, že se tam fakt smí jíst?“ ptala se.
„No jasně! Dám si voňavý, mastný, červený steak!“ oblíznul jsem se.
„To se tam fakt může?! Tak to já si dám obalovaný květák!“
„Blbej květák? Když máš takovou příležitost?“ nechápal jsem.
„No, jasně! Musí se smažit! Už je taky zakázaný.“
Za tohoto konspiračního rozhovoru jsme vstoupili do restaurace Skanzen E50.
„Zdrávstvujtě! Čto vy chočetě?“ ptala se číšnice.
„Tady nemluvíte česky?“
„Tobě nádo učíťsja, kogdá chočeš trachať prostitútki za gorodom Stribro, ony po čéšski negovarját.“
Ptal jsem se: „Rozumím dobře, že lehké dívky u E50 postávají stále za Stříbrem a hovoří jen Rusky?“
Přikývla. Čímž prozradila ono tajemství zájezdu.
„Tak tam my už asi nepojedeme…“ odvětil jsem a podíval se na Jitku. Naštěstí pročítala jídelní lístek a neposlouchala.
„Dáme si steak s hranolkama a tatarkou a obalovaný květák s brambory.“
Za chvíli přinesli jídlo. Krásně vonělo. Maso mělo ale podivnou chuť. Trochu jako vepřové, ale tužší, lehce nasládlé.
„Co je to za maso?“ zeptal jsem se.
„Mjáso…“ odvětila. „To jsem poznal, ale z čeho?!“
Zamyslela se: „Oleň.“
„Jak?“
„Parožnaja karova.“
„Jo, jelen!“
Dojedli jsme, jídlo bylo v ceně výletu, tak jsme pokračovali. Měli jsme půjčené benzínové auto, ale prošpikované soudobými bezpečnostními i marketingovými systémy.
„Dochází vám palivo, navštivte retro čerpací stanici Benzina v Plzni-Borech. Přejete si vypnout marketingová hlášení?“ dotazoval se palubní systém.
Mačkám NE, třeba si užijeme nějakou legraci!
Projížděli jsme lesíkem a v tom mi před kapotu skočil srnec! Dupnul jsem na brzdy, zastavil těsně před ním. Trochu jsem do něj ťukl, ale utekl. Zraněný nebyl. Najednou vůz zahlásil: „Pozor, marketingové hlášení: Pokud jsi srazil zvíře, či jiného jatečního živočicha, můžeš jej odprodat na maso do retrohostince Skanzen E50.“
Projížděli jsme lesíkem a v tom mi před kapotu skočil srnec! Dupnul jsem na brzdy, zastavil těsně před ním. Trochu jsem do něj ťukl, ale utekl. Zraněný nebyl. Najednou vůz zahlásil: „Pozor, marketingové hlášení: Pokud jsi srazil zvíře, či jiného jatečního živočicha, můžeš jej odprodat na maso do retrohostince Skanzen E50.“
„Aha, tak odtud měli ten jelení steak!“ zasmál jsem se. To už jsme vjížděli do Stříbra. Jak jsem se smál, přehlédl jsem, že mi na přechodu do cesty vběhla zmalovaná slečna.
Dupnul jsem na brzdy: „Kurva!“ Myslel jsem to jako příslovce, ale nemýlil jsem se ani podstatným jménem. Naštěstí jsem ji nesrazil, ale jak před sebe instinktivně natáhla ruce s červenou kabelkou, ťukl jsem do ní a ona upadla. Lekl jsem se.
„Pozor, marketingové hlášení: Pokud jsi srazil zvíře, či jiného jatečního živočicha, můžeš jej odprodat na maso do retrohostince Skanzen E50.“
„Pozor, marketingové hlášení: Pokud jsi srazil zvíře, či jiného jatečního živočicha, můžeš jej odprodat na maso do retrohostince Skanzen E50.“
Vybavil jsem si hostinec v nepřehledné zatáčce a vypotácel se z auta.
„Kam jdeš?“ ptala se Jitka. „Zvracet! A příště si dám s tebou květák!“
„Kam jdeš?“ ptala se Jitka. „Zvracet! A příště si dám s tebou květák!“
