Fígl - napsala Marie Rysová

Když jsem byla malá, každý rok v létě jsem se nejvíce těšila na druhý červencový víkend. U nás na vesnici se totiž v tuhle dobu pořádaly vyhlášené hrnčířské trhy a jelikož se z výdělku žilo po celý rok, byla to vždy velká sláva. Pro hojnost návštěvníků se sjeli různí kejklíři a umělci z okolí a snažili se zaujmout svými kousky. Tentokrát událost navštívila nová atrakce. Na náměstí přijela stará oprýskaná maringotka, ze které pomalu a rozvážně vystoupil seriózně vyhlížející vousatý chlapík s brýlemi. Rozhlédl se a před svým stánkem zabořil křiklavě barevnou ceduli která hlásala: V neděli i v sobotu, od 5 hodin vystoupí mluvící jezevčík Eda.

„Haha, prej mluvící jezevčík, to bude určitě loutka!“ 

To se někdo uchechtnul v davu, ale já jen nadšeně pozorovala chlapíka, jak trochu neobratně staví malé podium a v duchu se snažila dopočítat, za jak dlouho nastane 5. hodina. 

Když konečně nadešel čas na místě dokonce stála i sametově černá opona se zákulisím. Zaduněl gong, dav utichnul a všichni jsme napjatě čekali, co se stane dál. Lidé už se začali nervózně ošívat, ale najednou zazněl gong podruhé a ze zákulisí vyběhl malý zrzavý dlouhosrstý jezevčík a házel na přihlížející významný výraz. Poté se ozval gong potřetí a vynořil se chlapíkův trup a svojí viditelnou částí těla začal horlivě gestikulovat.
„Váže

ní mladí i dospělí, staří i ti úplně nejmenší, vítám vás na podívané, kterou jste určitě ještě neviděli, já jsem nějakej Béďa a představuji vám svého kolegu a přítele Edu, slavného mluvícího jezevčíka.“ Pejsek se pořád jen důležitě tvářil a působil až trochu groteskně. 

 Najednou se Eda posadil vzpřímeně, jako člověk za stolem, odkašlal si a promluvil jemným hlasem: „Dobrý den, já jsem Eda, rád vás tu všechny vidím, to máme dnes ale hezké počasí, že?“ 

Přihlížející oněměli, tohle nikdo nečekal. Co se jezevčík dal do řeči, jako by neuměl přestat a mluvila a mluvil a chlapík se za ním potutelně usmíval. Po asi půl hodině monologu se pejsek uklonil, sklidil ohlušující potlesk a obešel občany s kloboukem v tlamičce.
Cestou z trhů jsem nedokázala myslet na nic jiného. Jak se jim povedlo udělat takhle přesvědčivou iluzi? Byl ten pán snad břichomluvec? Měl ten psík v obojku malý reproduktor?
Zpráva o mluvícím zvířeti se šířila rychle a nedělní představení mělo obecenstva znatelně více. Prodrala jsem se až dopředu, abych měla nejlepší výhled na ten zatím neznámý fígl. V hlavě jsem měla krátký seznam všech věcí, na které si musím dát pozor, ale po uplynulém výstupu jsem zklamaně došla k tomu, že to nemůže být ani jeden z nich. Pes i chlapík tentokrát zpívali duet, takže o břichomluvectví jít nemohlo, zvíře nemělo žádný obojek, kam by se schoval repráček a o loutku určitě nešlo. Ale přesto jsem se nechtěla smířit s tím, že se jedná doopravdy o mluvícího jezevčíka a těšila se celý rok na to, až tomu příjdu na kloub.
Přišlo léto nastávajícího roku a byl čas jarmarku. Už v brzkém poledni jsem stepovala na náměstí a vyhlížela. V tom okamžiku zaparkovala vedle fontány známá maringotka.“Tak Lucie, teď je tvoje příležitost“ mihlo mi hlavou a přikradla jsem se k ní zezadu. Do té doby jsem ještě neprovedla žádnou nekalost, ale zvědavost byla silnější a já vzala za kliku a nenápadně vklouzla dovnitř. V maringotce to bylo cítit granulemi a levným psím šampónem. Stála jsem pořád ve dveřích a očima hledala jakoukoliv nápovědu. Viděla jsem jen Béďu jak sedí na předním sedadlem a mluví sám se sebou.

„Tak co, budeš dnes na židli ty nebo já?“ zeptal se a odněkud se ozvalo: „Dnes to vem ty, mě nějak bolí v krku.“ 

Chlapík si v tu chvíli sundal brýle, odepnul plnovous a já s hrůzou pozorovala, jak se ze zahalené vousaté tváře stává tvář jezevčíka. Rozepnul si kabát a pod ním se schovával psík druhý. Ten který měl být lidská tvář, seděl na ramenech toho, co byl lidským trupem. 

V tu chvíli jsem začala křičet. 

„Sakra,“ řekl první jezevčík, když mě zmerčil. 

„Do háje,“ následoval ho druhý, ale to už jsem vzala nohy na ramena a s křikem utíkala přes náměstí a zastavila se až doma. To, co jsem viděla, jsem rozdýchávala až do večera a věřte mi, od té doby už se nikdy tolik nepídím po věcech, kterým nerozumím. Něco je možná jen lepší nevědět.

Na jarmarku se začalo šuškat. Prý má dorazit nová atrakce. Nato přijela stará oprýskaná maringotka a z ní rozvážně vystoupil seriózně vyhlížející vousáč s brýlemi. 

Rozhlédl se a před svým stánkem zabořil křiklavě barevnou ceduli která hlásala: V neděli i v sobotu, od 5 hodin vystoupí mluvící jezevčík Eda.

Nový háček:
Na jarmarku se začalo šuškat. Prý má dorazit nová atrakce. Nato přijela stará oprýskaná maringotka a z ní rozvážně vystoupil seriózně vyhlížející vousáč s brýlemi. Rozhlédl se a před svým stánkem zabořil křiklavě barevnou ceduli která hlásala: V neděli i v sobotu, od 5 hodin vystoupí mluvící jezevčík Eda.

Marie Rysová