Ideální sourozenec - napsala Jasmin Carmel

„Na zítra nám ve škole zařídili nějakej zkurvenej den dětí den dětí! A myslíš si, že je to na celej den? Ani píču, máme potom ještě ňákou kreténskou hodinu, kdy se normálně učíme. A víš ty co? Prý je to jenom pro druhej stupeň, což je taky na hovno. Jo, a víš co ještě? Ten dement ředitel nám zařídil ňákou podělanou pantomimu. A s ním to ještě organizuje naše třídní, kráva jedna blbá! Se tam beztak jen všichni budou ztrapňovat. No, neposrala by ses z toho?!“ 

Když ségra zakončí svůj rozhořčený monolog, hlavou mi běží jediná otázka: Jak můžou z patnáctileté holky takovou rychlostí lítat vulgarismy, za které by se leckterý dělník nemusel stydět? Když někdo naštve mě, zmůžu se jen na otřepané „ty debile“ nebo „blbče.“
Můj mladší sourozenec má však dostatečně široký repertoár za nás za obě. 

Náhle mi dojde, že sestra pořád očekává mou reakci. Sakra, úplně jsem ji vyignorovala. V té záplavě nadávak jsem vůbec nestačila pochytat obsah toho, co mi vlastně říkala. 

 „Promiň, co žes to říkala…?“ 

Otráveně máchne rukou: „Ále, nic, ty mě zase neposloucháš…“ 

„Ne, už poslouchám, tak o čem jsi to povídala?“ 

„Á, drž hubu, vlastně o ničem, sklapni, blbko!“ vyjede na mě. „Máš poslouchat od začátku.“ Naštvaně si odfrkne a uraženě odkráčí do pokoje, kde si nasadí sluchátka. 

Odevzdaně se pousměju. A takovými výlevy mě, prosím, častuje pořád. Jenže já vím, že i když se to nezdá, myslí to z lásky. Má mě ráda, a dává to najevo svým specifickým způsobem. Tyhle její sprosťárny, to už k ní prostě patří. 

I s nimi ji mám ráda. A to kurevsky moc.

Zadání:

Napište text, v němž použijete sprostá slova tak, aby to bylo trefné, nikoliv nevkusné.

Původní verze:

Ideální sourozenec - napsala Jasmin Carmel

„Na zítra nám ve škole zařídili nějakej zkurvenej den dětí! A myslíš si, že je to na celej den? Ani píču, máme potom ještě nějakou zkurvenou hodinu ve škole kdy se normálně učíme. A víš ty co? Prý je to jenom pro druhej stupeň, což je taky na hovno. Jo, a víš co ještě? Ten dement Piskáč nám zařídil nějakou podělanou pantomimu. A s ním to ještě organizuje Málcová, kráva jedna blbá! Se tam beztak jen všichni budou ztrapňovat, kreténi. No neposrala by ses z toho?!“ Když ségra zakončí svůj rozhořčený monolog, podívám se na ni. Hlavou mi běží jediná otázka, jak můžou z patnáctileté holky takovou rychlostí lítat vulgarismy, za které by se leckterý dělník nemusel stydět? Když někdo naštve mě, zmůžu se jen na otřepané „ty debile“ nebo „blbče.“

Můj mladší sourozenec má však dostatečně široký repertoár za nás za obě. Náhle mi dojde, že sestra pořád očekává mou reakci. Sakra, úplně jsem ji vyignorovala. „Promiň, co žes to říkala…?“ V napodobování výrazů Severuse Snapea je taky moc dobrá, stejně jako ve sprostém nadávání. Otráveně máchne rukou…“Ále, nic, ty mě zase neposloucháš…“ Ne, už poslouchám, tak o čem jsi to povídala?“ „Á, drž hubu, už o ničem, sklapni, Jasmíno. Ty seš někdy fakt blbka. Máš mě poslouchat od začátku.“ Naštvaně si odfrkne a uraženě odkráčí do pokoje, kde si nasazuje sluchátka. Sama pro sebe už si jen v duchu povzdechnu a odevzdaně se pousměju. A takovými výrazy, prosím, svou starší sestru, častuje pořád.

Aspoň, že brzo vychladne a bude zase v pohodě. Navíc vím, že i když se to nezdá, myslí to z lásky. Má mě ráda, a dává to najevo tímhle svým specifickým způsobem. Tyhle její sprosťárny, to už k ní prostě patří. I s nimi ji mám ráda. A to kurevsky moc.