Můj mozek funguje trochu jinak než mnohým jiným. Mám spoustu rozlítaných myšlenek, a kladu tolik otázek, že na většinu pořád nemůžu najít odpovědi.
Dnešní společnost, byť všichni tvrdí opak, bohužel netoleruje odlišnosti. Jakákoliv odchylka či podivnost, ať už ve vzhledu, myšlení nebo vnímání světa, je odsuzována. Setkávám se s tím téměř denně, hlavně ve škole.
Málokdo mi rozumí, a téměř nikdo mě nedokáže pochopit. Nebo možná nechce chápat. Musím fungovat v neurotypickém světě, jako holka s Aspergerovým syndromem, ADHD a zřejmě i dalšími přidruženými poruchami.
Zkuste si představit, jak je pro mě dnešní svět matoucí, a jak si občas připadám ztracená.
Jsem osmnáctiletý teenager, ale na rozdíl od ostatních mého věku umím špatně zacházet s technikou, sociální sítě mi z velké části přijdou stupidní a směšné, a místo „reelsů“ na instagramu radši sleduju předpověď počasí na další den, nebo se dívám na přírodovědný dokument. Moje PAS je i důvodem, proč miluju literaturu, zajímám se o historii a dokážu si zapamatovat spousty citátů a epitafů známých osobností napříč dějinami. Proč mám fotografickou paměť na trasy, kterými jsem šla jednou v životě…
Něco na mém odlišném vnímaní světa miluju, dokážu vidět věci, co spoustu dalších lidí nevidí. Ale většina komplikací spojených s mou poruchou je noční můra. V dnešním přehlceném a hlučném světě nedokážu fungovat bez sluchátek, a v komunikaci, která je dnes také velmi důležitá, též úplně nesbírám kladné body.
Něco na mém odlišném vnímaní světa miluju, dokážu vidět věci, co spoustu dalších lidí nevidí. Ale většina komplikací spojených s mou poruchou je noční můra. V dnešním přehlceném a hlučném světě nedokážu fungovat bez sluchátek, a v komunikaci, která je dnes také velmi důležitá, též úplně nesbírám kladné body.
Pro ostatní jsem prostě „divná.“
Je jednodušší si někoho zaškatulkovat než se doopravdy snažit pochopit, z čeho pramení jeho zvláštnost.
Ve škole je to největší děs. Učitelé ani spolužáci nechápou, proč požaduju v testech přesně vysvětlené zadání, proč se s nimi o přestávkách nebavím (jsou totiž šíleně hluční), a proč se třeba pořád na něco doptávám.
Nebo třeba ta drzost, opravovat učitelům pravopis! Ale tak vážně, pyžmo s ypsilonem? Nebo třeba „který z variant jsou nejlepší.“ Snad které, ne? Já vím, banality, řeknete si. Ale pro mě ne. Nedokážu ten drobný detail, který ostatním nevadí, přehlédnout.
Ale jsem jeden z lidí dnešní moderní, uspěchané a zmatené doby. Musím s tím zkrátka žít.
