Byla ze všech nejmenší. Ta myš. Celou plavbu se jí dařilo skrývat a jen bezmocně sledovala osud svých sester, které nenávratně končily v kočičím břiše. Někdy ani to ne. Někdy jejich tělíčka zůstala pohozená jako odpad, který pak lidé smetli a vyhodili.
Kočku milovali, myši nenáviděli.
Už nebylo kam unikat. Ani proč. Byla poslední a osamělá. Nikdo ji neměl rád. A tak se rozhodla, že se sama vydá osudu vstříc. Na tak malou myš to byla velká odvaha.
Teď se roztřeseně tiskla do rohu kapitánovy kajuty a veškerá kuráž byla tatam. Kočka si ji pátravě prohlížela.
Myška zavřela oči: „Tak už,“ pomyslela si, „nač čekáš?“
Už nebylo kam unikat. Ani proč. Byla poslední a osamělá. Nikdo ji neměl rád. A tak se rozhodla, že se sama vydá osudu vstříc. Na tak malou myš to byla velká odvaha.
Teď se roztřeseně tiskla do rohu kapitánovy kajuty a veškerá kuráž byla tatam. Kočka si ji pátravě prohlížela.
Myška zavřela oči: „Tak už,“ pomyslela si, „nač čekáš?“
Když se nic nedělo, s novým přívalem energie vyrazila přímo ke kočce, posadila se před ní a podívala se jí do očí.
Kočku to překvapilo a pobavilo zároveň. Myš jí imponovala svou odvahou. Tak se tam mezi nimi odehrávaly mlčky dva příběhy. Ten kočičí a ten myší. Není moc pravděpodobné, že by jedna druhou mohly pochopit.
Kočka v jednu chvíli natáhla tlapku, pevně uchopila myš a zvedla ji. Myška byla přesvědčená, že právě teď udeřila její poslední hodina. Cítila kočičí vousky na svém kožíšku. Pak ji kočka svým drsným jazykem olízla. A ještě jednou. A začala příst.
Zmatená myš se na ni podívala. Tahle kočičí hra jí připadala nezaslouženě krutá.
Kočku to překvapilo a pobavilo zároveň. Myš jí imponovala svou odvahou. Tak se tam mezi nimi odehrávaly mlčky dva příběhy. Ten kočičí a ten myší. Není moc pravděpodobné, že by jedna druhou mohly pochopit.
Kočka v jednu chvíli natáhla tlapku, pevně uchopila myš a zvedla ji. Myška byla přesvědčená, že právě teď udeřila její poslední hodina. Cítila kočičí vousky na svém kožíšku. Pak ji kočka svým drsným jazykem olízla. A ještě jednou. A začala příst.
Zmatená myš se na ni podívala. Tahle kočičí hra jí připadala nezaslouženě krutá.
Kočičí oči se na ni ale usmívaly. Kočka ji opatrně položila zpátky na zem a ještě několikrát olízla myší kožíšek. Myška opatrně položila svou malou tlapku na tu velkou kočičí a zlehka ji pohladila. Kočka začala příst ještě silněji, stočila se do klubíčka a přivřenýma očima ji pozorovala, jakoby jí říkala, že může odejít. Maličká myš udělala pár kroků, ale pak se vrátila a posadila se znovu před kočičí tlapky. Kočka ji velmi jemně přitáhla k sobě a myška se do jejího kožíšku zavrtala jako do peří. Obě spokojeně usnuly.
Těžko říct, jaký společný příběh si ty dvě vyprávěly. Možná, až se probudí, bude zase všechno jinak. Kočka je kočka a myš je myš. Kočka loví myši. Ne naopak.
Právě teď ale obě spočívaly v laskavění a hlubokém porozumění, které je lepší než nenávistění a bojování.
Těžko říct, jaký společný příběh si ty dvě vyprávěly. Možná, až se probudí, bude zase všechno jinak. Kočka je kočka a myš je myš. Kočka loví myši. Ne naopak.
Právě teď ale obě spočívaly v laskavění a hlubokém porozumění, které je lepší než nenávistění a bojování.
Autorka publikuje své příspěvky na FB klubu Hřeším životem.
