23. června 2024

O praseti a koni - napsala Drahomíra Stínilová

Na selském dvoře ve Francii žili kůň a prase. Prase se celý den vyvalovalo v malém chlívku. Bylo spokojené. Žaludek nemělo nikdy prázdný, teploučko a smrádeček. Kůň obýval prostornou voňavou stáj. Každý den ráno, v létě i v zimě, běhal po dvoře a často s ním sedlák jezdil do přírody.

„Koni, proč se tak nesmyslně honíš?" ozvalo se jednou prase z chlívku.
,,Trénuji na důležitý dostih. Když vyhraji, udělám sedlákovi radost a i já budu šťastný."
„To já jsem šťastné, protože jsem chytré," opáčilo prase. ,,Nemusím nic dělat a mám se dobře."

Kůň se zamyslil: "Znal jsem tvou obětavou mámu, prasnici. Vážil si jí celý dvůr. Uměla najít ty největší lanýže v okolí. Sedlák za ně vždycky dostal na trhu hodně peněz. Proč nechceš být jako tvoje máma?"
,,Pracovat? V žádném případě. Mám se dobře a to mi stačí."
Ale nestačilo. Prase závidělo koni prostornou stáj. Bylo totiž, jak se jen líně válelo a žralo, čím dál tím tlustější a chlívek, jako by se zmenšoval.

Jednou odjel sedlák s koněm na dostihy. Prase se vyhrabalo z chlívku a uvelebilo v pohodlné, voňavé stáji. Tam se mu moc líbilo. Pěkně si to v ní zasmradilo, aby se tam nikdo necpal.
Po několika dnech se vrátil kůň ověnčený slávou a spokojený sedlák s výhrou. Vydělali oba dost. Kůň si chtěl odpočinout, ale v jeho stáji se rozvalovalo prase a nemínilo ji opustit.
,,Co s takovým líným zvířetem? Jen ho krmím a žádný užitek," přemítal sedlák a nechal poslat pro řezníka. Podávalo se s lanýži.

Poučení: Chytráctví má daleko k chytrosti, naopak hloupost se přátelí s leností.















































Původní verze:

Na selském dvoře ve Francii žili kůň a prase. 
Prase se celý den vyvalovalo v malém chlívku. Bylo spokojené. Žaludek nemělo nikdy prázdný, teploučko a smrádeček. Kůň obýval prostornou voňavou stáj. Každý den ráno, v létě i v zimě, běhal po dvoře a často s ním sedlák jezdil do přírody.
„Koni, proč se tak nesmyslně honíš?" ozvalo se jednou prase z chlívku.
,,Trénuji na důležitý dostih. Když vyhraji, udělám sedlákovi radost a i já budu šťastný."
„To já jsem šťastné, protože jsem chytré", opáčilo prase.,,Nemusím nic dělat a mám se dobře."
Kůň se zamyslil.,,Znal jsem tvou obětavou mámu, prasnici. Vážil si jí celý dvůr. Uměla najít ty největší lanýže v okolí. Sedlák za ně vždycky dostal na trhu hodně peněz. Proč nechceš být jako tvoje máma?"
,,Pracovat? V žádném případě. Mám se dobře a to mi stačí."
Ale nestačilo. Prase závidělo koni prostornou stáj. Bylo totiž, jak se jen líně válelo a žralo, čím dál tím tlustější a chlívek, jako by se zmenšoval.
Jednou odjel sedlák s koněm na dostihy. Prase se vyhrabalo z chlívku a uvelebilo v pohodlné, voňavé stáji. Tam se mu moc líbilo. Pěkně si to v ní zasmradilo, aby se tam nikdo necpal.
Po několika dnech se vrátil kůň ověnčený slávou a spokojený sedlák s výhrou. Vydělali oba dost. Kůň si chtěl odpočinout, ale v jeho stáji se rozvalovalo prase a nemínilo ji opustit.
,,Co s takovým líným zvířetem? Jen ho krmím a žádný užitek," přemítal sedlák a nechal poslat pro řezníka. Tak se stalo prase konečně užitečným, aniž by z toho bylo šťastné. Podávalo se s lanýži.
Proto je dobré si zapamatovat, že chytráctví má daleko k chytrosti, naopak hloupost se přátelí s leností. A ta se, jak vidno, nevyplácí.
A rada současnosti: Kdo je líný pracovat, učit se novému a jen sociální dávky brát, ten škodí sám sobě v dnešní a hlavně v budoucí době.