Matúš Šimončič
Potreboval by som reklamovať tieto okuliare. Čo sa im stalo? No to je celkom vtipný príbeh, viete, išiel som sa s kamarátmi v piatok trochu vyblázniť na koncert. Poznáte Catastrofy? No, mali devätnásty ročník besnenia zbojníkov, chápete to? Že devätnásty! Človek by si pomyslel, že im dojde para alebo to ľudí prestane baviť, ale to je každý rok taký mrdník že by ste neveril.
Čo som to hovoril? Jaj! Brýle. No tak došli sme tam premočení a teda okuliare som mal zarosené a okvapkané a nemal som ich do čoho utrieť, tak som si ich zavesil na golier trička.
Došli sme dosť skoro, takže sa nám podarilo zaujať miesto pri barikáde. Potom začala hrať prvá skupina, volajú sa Refore, chalani z Ostravy tuším alebo tak nejak. Brutál. Strašne dobrí boli. Vám poviem, že takto intenzívne som na predkapele ešte neheadbangoval.
No, keď dohrali som sa šiel pozrieť do stánku s merchom, ale keď som si chcel nasadiť škulky, aby som videl na štítky s cenami som si všimol, že ich nemám. Tak v panike som došiel späť k pódiu, ale už sa tam nasáčkovali ďalší ľudia a nevedel som sa predrať späť k pódiu, čo ma dosť nasralo, jednak kvôli okuliarom, ale aj kvôli tomu, že ďalší boli ČAD. Tých milujem! Tak v jemnej panike som kukal na zem, medzi nohy, či náhodou tie brýle nenájdem. Ale ČAD už začali hrať a to. Bol. RANDÁL.
Keď dohrali tretiu skladbu, Pištovi došlo zle a musel si odskočiť do backstagu. Vtedy som si všimol asi Šesť metrov odomňa na zemi, medzi teniskami a kanadami a steelmi svoje okuliare. Kým som sa k nim stihol dostať, Pišta sa vrátil a začali znova hrať. A presne moje šťastie, predomnou vznikol obrovský moshpit a okuliare mi zmizli z dohľadu.
Čo? K poinete? Ok. Ok. Šak už som skoro tam. No dohral ČAD, bomba. Potom zlatý bod večera, Catastrofy, to bol blázinec. Jazda na jahode, valaškou rozsekli pińiatu a rozhadzovali cukríky do publika, tancovali ľudové tance, vypustili obrovské balóny a tak ďalej. Počas toho celého bol v strede klubu celú doby najväčší mosh, aký som kedy videl. V tom bode som sa s okuliarmi už rozlúčil, nebola šanca, že pod skákajúcimi, dupajúcimi kanadami.
Keď dohrali a všetci sa pomaličky tlačili dverami na čerstvý vduch, na pódiu niekto oznámil, že sa našli okuliare. Došiel som tam a najprv som ich ani nespoznal, ale hej, boli moje. No a tak sme sa sem dostali. Tak čo, Bude sa to dať reklamovať?
NEHODA V POSTELI
Alena Zouvalová
Zdravim. Podivejte, já potřebuju reklamovat tydlety brýle. Tady mě na spod upadla tady ta věcička a teď vubec nejdou nosit. Včera taková nehoda v posteli, jestli vite co tim myslim. No, bez nich jsem slepá, ani jsem nesnídala, dokonce jsem musela volat Elině, to je kamoška, aby mi poradila co oblict. Vona má dost jinej styl, mě tydlety overaly moc nesluší, připadá mi že v nich vypadám starší, jakože je mi přes 30 a mám velkej byznys nebo něco. Každopádně potřebovala bych je opravit asap. Já bydlím až v Cholině a sem do města moc nejezdim, ale budu tudy projíždět v pátek, myslíte, že by to do tý doby bylo?
RÁNO V OPTICE
Kateřina Surmová
„Ah, promiňte, máte už otevřeno? Chci reklamovat tyhle brýle… Kupovala jsem je minulý měsíc přes váš e-shop, ale pravá ručka začala upadávat. Pořád si je musím přidržovat, jako lorňon, musí to vypadat fakt směšně - na vysokoškolačku... Už tak mám tenhle týden dost problémů a teď ještě- nevidím a-... Prosímvás, to nechcete ani slyšet, no… Včera já a můj nejlepší kámoš, Libor… Udělali jsme takovou blbost, tyvole- to se nikdy nemělo stát. Utekla jsem z jeho bytu než se vzbudí- Jejda! Promiňte, mě se ještě točí hlava. Snídala jsem jenom cigáro, bez kafe, no. Achjo… jsem v hajzlu. A tohleto? To je prosím jeho košile. Jeho… promiňte. Nechtěla jsem vám tu brečet, jenom-... Víte co, já přijdu jindy, nebo… nashledanou.
LETÍM ZE STAVBY
Zadání: REKLAMACE BRÝLÍ
Vymyslete si postavu, o které musíte vědět všechno! Postava jde reklamovat brýle. Napište monolog – hovoří jen postava zákazníka (prodavače neslyšíme). Během hovoru se musíme dozvědět:
1/Co má na sobě
2/Kolik je jí let
3/Jaký je její nejlepší kamarád (ka)
4/Kdy měla první či poslední sex
5/Co ráno snídala
6/Kde bydlí
1/Co má na sobě
2/Kolik je jí let
3/Jaký je její nejlepší kamarád (ka)
4/Kdy měla první či poslední sex
5/Co ráno snídala
6/Kde bydlí
NEHODA V POSTELI
Alena Zouvalová
Zdravim. Podivejte, já potřebuju reklamovat tydlety brýle. Tady mě na spod upadla tady ta věcička a teď vubec nejdou nosit. Včera taková nehoda v posteli, jestli vite co tim myslim. No, bez nich jsem slepá, ani jsem nesnídala, dokonce jsem musela volat Elině, to je kamoška, aby mi poradila co oblict. Vona má dost jinej styl, mě tydlety overaly moc nesluší, připadá mi že v nich vypadám starší, jakože je mi přes 30 a mám velkej byznys nebo něco. Každopádně potřebovala bych je opravit asap. Já bydlím až v Cholině a sem do města moc nejezdim, ale budu tudy projíždět v pátek, myslíte, že by to do tý doby bylo?
RÁNO V OPTICE
Kateřina Surmová
„Ah, promiňte, máte už otevřeno? Chci reklamovat tyhle brýle… Kupovala jsem je minulý měsíc přes váš e-shop, ale pravá ručka začala upadávat. Pořád si je musím přidržovat, jako lorňon, musí to vypadat fakt směšně - na vysokoškolačku... Už tak mám tenhle týden dost problémů a teď ještě- nevidím a-... Prosímvás, to nechcete ani slyšet, no… Včera já a můj nejlepší kámoš, Libor… Udělali jsme takovou blbost, tyvole- to se nikdy nemělo stát. Utekla jsem z jeho bytu než se vzbudí- Jejda! Promiňte, mě se ještě točí hlava. Snídala jsem jenom cigáro, bez kafe, no. Achjo… jsem v hajzlu. A tohleto? To je prosím jeho košile. Jeho… promiňte. Nechtěla jsem vám tu brečet, jenom-... Víte co, já přijdu jindy, nebo… nashledanou.
LETÍM ZE STAVBY
Ester Vargová
Nazdar, jsem trochu nasranej kamaráde…
Tyhle brejle jsem koupil pár tejdnů zpátky a už jsou úplně v čudu, chápeš jako v hajzlu.
Ne ty, poslouchej.. jak jako co ti tykám? Kolik ti je? Tak třicet ne? To je nám tak stejně, tak se uklidni. Potřebuju ty brejle prostě vyměnit, jako co nejdřív. Na stavbě praží slunko a žhne mi to do očí, to se prostě nedá vydržet, chápeš jako. Nemám čas se tu s tebou vykecávat, jsem vytíženej člověk. Podívej se na mě, montérky ani nesundám, letim rovnou z práce. Každej po mě furt něco chce. Třeba ženská včera jako očekávala že se vzchopim a něco bude, byla totiž středa.Ráno sem ke všemu po tom výkonu snídal jen suchej rohlík, protože nám na sídláku zavřeli větve jediný potraviny široko daleko. Tak si se mnou nehraj. Benda, to je kámoš, tyhle brejle měl, taky je nosil na stavbu, taky se mu podělaly a taky jste mu je vyměnili. Tak šupej, ať už mám nový.
Tyhle brejle jsem koupil pár tejdnů zpátky a už jsou úplně v čudu, chápeš jako v hajzlu.
Ne ty, poslouchej.. jak jako co ti tykám? Kolik ti je? Tak třicet ne? To je nám tak stejně, tak se uklidni. Potřebuju ty brejle prostě vyměnit, jako co nejdřív. Na stavbě praží slunko a žhne mi to do očí, to se prostě nedá vydržet, chápeš jako. Nemám čas se tu s tebou vykecávat, jsem vytíženej člověk. Podívej se na mě, montérky ani nesundám, letim rovnou z práce. Každej po mě furt něco chce. Třeba ženská včera jako očekávala že se vzchopim a něco bude, byla totiž středa.Ráno sem ke všemu po tom výkonu snídal jen suchej rohlík, protože nám na sídláku zavřeli větve jediný potraviny široko daleko. Tak si se mnou nehraj. Benda, to je kámoš, tyhle brejle měl, taky je nosil na stavbu, taky se mu podělaly a taky jste mu je vyměnili. Tak šupej, ať už mám nový.
