Ten byl velkým obdivovatelem mojí mámy. Když odpoledne čekával na autobus, pozoroval ji kuchyňským oknem s krátkými záclonami. Dodnes si pamatuju jejich květinový vzorek.
Jednou o letních prázdninách pozorujeme s mámou život na pláži na Pastvinské přehradě. Vidím to jako dnes. Máma je opřena o lokty a ve svých bílých plavkách vypadá jako gazela. Z ničeho nic povídá:
"Chceš chodit do hudebky?"
Tančila kolem naší umakartové linky. Máma tehdy musela být moc krásná. Kolik jí vlastně bylo? Zhruba 26?
Pan učitel údajně pobýval v koncentračním táboře za druhé světové války a tímto pobytem byl poznamenán. Někdy se choval trochu divně, měl tiky a často plazil v koutku úst lehce jazyk. ... Před každou hodinou vytáhl z futrálu své housličky, vyvolal pár oblíbenců, kteří uměly zpívat, vyskládal je před tabuli, aby je dobře slyšel a začali zpívat české lidové písničky. My ostatní jsme také tiše pobrukovali.
V zimě, když přišel od autobusu celý promrzlý, přiložil řádně do vysokých kamen na tuhá paliva a začal se zahřívat - přinesl si lavor s horkou vodou, dal si ho pod stůl a první hodinu si v něm ohříval
nohy. Dnes si myslím, že ten lavor s horkou vodou, byl jeho sen v koncentračním táboře a že jim tam musela být pořád zima.
Některé děti se mu smály, ale můj pohled byl spíš shovívavý.
Jednou přijel do školy inspektor a v ředitelně za zavřenými dveřmi se některých dětí vyptával na pana učitele a paní ředitelku. Nechtěla jsem říct nic negativního, ale o lavoru už stejně věděl.
V zimě, když přišel od autobusu celý promrzlý, přiložil řádně do vysokých kamen na tuhá paliva a začal se zahřívat - přinesl si lavor s horkou vodou, dal si ho pod stůl a první hodinu si v něm ohříval
nohy. Dnes si myslím, že ten lavor s horkou vodou, byl jeho sen v koncentračním táboře a že jim tam musela být pořád zima.
Některé děti se mu smály, ale můj pohled byl spíš shovívavý.
Jednou přijel do školy inspektor a v ředitelně za zavřenými dveřmi se některých dětí vyptával na pana učitele a paní ředitelku. Nechtěla jsem říct nic negativního, ale o lavoru už stejně věděl.
Jednou o letních prázdninách pozorujeme s mámou život na pláži na Pastvinské přehradě. Vidím to jako dnes. Máma je opřena o lokty a ve svých bílých plavkách vypadá jako gazela. Z ničeho nic povídá:
"Chceš chodit do hudebky?"
Nečeká na odpověď a odchází k přijímací komisi absolvovat talentové zkoušky.
Prošla jsem.
Vrací se s úsměvem vítěze.
Chtěla jsem hrát na klavír, ale neměli jsme ho kam postavit. Akordeon je skladnější. Tak mi dědeček koupil krásný modrý nástroj, na který mne v prvním ročníku učil hrát pan učitel, jehož specializací byl klavír.
Chtěla jsem hrát na klavír, ale neměli jsme ho kam postavit. Akordeon je skladnější. Tak mi dědeček koupil krásný modrý nástroj, na který mne v prvním ročníku učil hrát pan učitel, jehož specializací byl klavír.
Pravda, trochu mi chyběla přípravka, tu jsem přeskočila.
Druhý ročník byl náročný. Z psychiatrické léčebny se vrátil specialista na akordeon a šli jsme si vzájemně na nervy. Hodně. Nebavilo mne to ani trochu a navíc jsem nemohla lítat po venku.
Do třeťáku jsem nenastoupila. Někdy je i prohra vítězství.
