No jo, vždycky, když piju - teda - ne vodu, zapomenu jíst. A tady na dovči piju furt, a pak dostávám šílený nápady na dobrodružství, který podnikám sama.
Škobrtám přes kameny a kořeny borovic. Musím být ještě pěkně daleko od moře… Ale možná ne, vždyť támhle letí hejníčko racků! Ukažte mi cestu, prosím!
Vtom jeden z racků, přímo nade mnou, něco upustí. Sakra, to by mi tak ještě scházelo, mít vlasy od racka. Snažím se uhnout, ale unavené nohy vypoví službu, zakopnu, kecnu sebou na zem a do klína mi spadne… rohlík. Normálně kus nějaké bagety.
Začnu se smát a pak brečet a pak se napomenu, že musím šetřit tekutinama, a brečet přestanu. Vděčně se zakousnu do pečiva. Přece jen na tu pláž dojdu, já to vím.
