Maminka nás vždycky držela zkrátka. Jako malé dětičky jsem si nemohly hrát se sousedovic dětmi, jelikož označení kráva, nepoužívaly jen při popisování zvířátek na farmě, ale též jako označení pro paní učitelku tělocvikářku. Také možnost jít spát o chvilku déle po skončení Večerníčku, byla pro nás nemyslitelná.
Nás postoj nevinných dítek přetrvával do chvíle, než k nám přijel strýc Ivo, matčin bratr. Dlouho nám vrtalo hlavou, proč k nám prvně zavítal až po několika letech a naše spekulace každým dnem rostly.
„To vás, kurva, taky rád vidím, vy haranti! Kde vás ta Máňa celá léta schovávala, co?“ zdravil nás hlasně strýc. Otec se v jeho přítomnosti rozzářil. Těžko říct, zda kvůli jejich společným zážitkům, či za to mohla strýcova plná taška domácího lihu. Ale matka zbledla. Bylo jí jasné, že slovo na k nám utkvělo v paměti.
„Ivo,“ pronesla melancholicky, „cožpak to máš v té své tašce?“
„Pozdrav z domova, co pořádně štípne, kurva. Co myslíš?“ Na matčině čele byl znát pot. Tato návštěva z její domoviny, jí bude stát spoustu sil. Navíc již zaslechla, jak si s bratrem šeptáme ono zakázané slovo.
V tu chvíli zahájila rezignaci k celému svému letitému snažení a z plna hrdla zvolala: „Tak pojď dovnitř, kurva, i s tou taškou, co tak hezky cinká!“
Zadání:
Napište text, v němž použijete sprostá slova tak, aby to bylo trefné, nikoliv nevkusné.
