Jednou - napsala Labuť

Noah byl s maminkou v obchodě s elektronikou a každého zaujala jiná věc, takže Noah od maminky odběhl. Maminka na Noaha volala, ať se jde na něco podívat, ale chlapec se jí někam ztratil a najednou nebyl. Začala ho snánět, všude se ohlížela a chvíli po tom se rozplakala. Netušila, že Noaha vtáhl do svých spárů Internet a že byl desetiletý Noah najednou úplně sám ve světě, co vypadal jako ulice s obchody, ale rozhodně tomu tak nebylo.
Procitl, a jako by se cítil větší, silnější, dospělejší a taky to tak bylo. Vzhledem k tomu, že byl ještě pořád v prodejně elektroniky, tak si vzal do ruky první telefon, který viděl a podíval se na něj jako do zrcadla. Zestárl minimálně o pět let. Byl vyšší, měl svaly a delší vlasy. 

„Co se to stalo?“ pomyslel si. Zapnul mobil a na něm se rozsvítilo datum 2.2.2024. 

Zjistil, že se přenesl přesně o sedm let do budoucnosti.
Věděl, kde je, ale nemohl si vzpomenout, jak se tam dostal, jak se mu povedlo přenést se v čase. 

Na mobilu nebyl zámek obrazovky, a i když věděl, že je mobil úplně nový, tak nebude mít pravděpodobně žádné telefonní čísla a asi ani SIM kartu, rozhodl se to alespoň zkusit. Takže se podíval do kontaktů a vyskočil na něj číselník. Přepnul záložku na poslední hovory, nebylo zde žádné číslo. Potom klikl na záložku kontakty a nemohl uvěřit svým očím, bylo tam jedno jediné číslo na dívku jménem Emma. Nevěděl proč, ale to jméno se mu zdálo neskutečně povědomé, jako kdyby už znal někoho s tímto jménem. 

Neměl co ztratit, rozhodl se, že na to číslo zavolá. 

Vytočil ho a z ničeho nic se před ním objevila vize. Rozpoznal několik vzpomínek, které mu připomněly, že je zažil s touto dívkou. Kdysi bývali kamarádi. Jako by ta vize byla průběh jejího života a stárla spolu s Noahem. Z malinké dívenky se stala skoro dospělá holka a byla někde na neurčitém místě a také sama. 

A vize skončila. 

Noah z toho nebyl vůbec moudrý, nechápal to. Takže si vzal telefon a vyšel z prodejny ven. Venku bylo sice stejně pusto jako v obchodě, ale všechno to zářilo a blikalo různými nápisy a videi. 

Byl zmatený, nevěděl, co sledovat dřív. Zavřel oči a snažil se vzpomenout si na něco z té vize a vybavila se mu Emma a ty nápisy. 

Byl zoufalý a sám.

Najednou jako by něco spadlo, rozbilo se a bylo černo, tma a ticho. Nevěděl, kde je, ani co se děje. Trvalo pár vteřin, než si uvědomil, že sedí v lavici a právě usnul. A to, co spadlo byla jeho až příliš těžká učebnice biologie. Proč měl pocit, že tomu ještě před chvílí tak nebylo? 

Jako by letěl, ale nevěděl, kam ani jak. Nechápal to. Jediné vysvětlení bylo to, že se mu to zdálo. Ale jak je možné, že mu ve snu bylo zase deset let? A jak to, že se odcizil s dívkou, kterou znal několik let, a která právě seděla jen pár metrů od něj na opačné straně učebny?

To jsou otázky, na které nikdo nedokáže odpovědět. A protože právě zazvonilo na konec hodiny, každý si posbíral své věci a pomalu se odploužil na další vyučování. 

Do svých rukou opět vzal telefon a otevřel tento ďábelský prohlížeč jménem INTERNET.
Internet se dostane do naší hlavy bez našeho vědomí. Co všechno tam ale Internet dokáže? To nikdo netuší. Některé věci tam vzniknou, některé zaniknou a jiné zkrátka zůstanou navždy.

Tato práce získala 3. cenu literární soutěže PSAVCI organizované knihovnami v Třinci a v Havířově. Soutěž odstartovala v únoru ve dvou kategoriích (skupinu studentů od 15 let a dospělých od 20 let). Odbornými patrony byli lektoři Dana Emingerová a Šimon Pravda. Autorka uspěla v dětské kategorii.