Veronika Wilhelmová
Vzbudil ses na tvrdé posteli, otevřel oči do mlhavého rána a nemohl sis vybavit kde to jsi, ani co je za den. Ty idiote, zase si to jednou přehnal. Sáhneš si na hlavu, rozeznívá se ti v ní palčivá bolest. Kde jsou ty časy, kdy jsi toho mohl vypít kolik si chtěl a kocovina se nikdy nedostavila. Tak šup, je čas začít vzpomínat jak jsi se sem dostal a hlavně kam. Pomalu se posadíš a začneš se rozhlížet kolem sebe. Bum! Tvoje už tak bolavá hlava narazí do něčeho tvrdého. Když spočítáš všechny hvězdičky, které se ti objeví před očima začne ti docházet, že ta tvrdá postel vůbec nebyla postelí, ale podlahou a že nad tebou je stůl. To musel bejt pořádnej mejdan. Odsuneš židli a vyškrábeš se na nohy. Au. Ve stoje je ta bolest v hlavě ještě o něco palčivější a tobě teprve teď začne docházet, jakou máš vlastně žízeň. Nikde nikdo. Jsi tu snad sám? Zkusíš chytit za kliku od dveří, ale je zamčeno. Nejspíš si tě pod stolem nikdo nevšiml. Naproti je bar, snad tam bude něco, čeho by ses mohl napít. Je na něm nablýskaná pípa, pod ní sud zaťukáš na něj a zjistíš, že je ještě z půlky plný. Po tváři se ti začne pomalu rozlévat úsměv. Čert vem kde to jseš, máš tu teď jinou prácičku.
Zadání:
Napište příběh v DU-formě, který záčíná větou:
Probudil ses na tvrdé posteli, otevřel oči do mlhavého rána a nemohl sis vybavit kde to jsi, ani co je za den.
2. LEDNAAnastassiya Astashkina
Vzbudil ses na tvrdé posteli. Otevřel oči do mlhavého rána a nemohl sis vybavit, kde to jsi, ani co to je za den.
Strašně ti bolela hlava. Našel jsi mobil, samozřejmě s vybitou baterii. Prohlédl jsi pokoj: na rozkládajícím gauči spal nějaký typek a nejspíš jeho přítelkyně, která na sobě měla jenom kalhotky. Vůbec je neznáš.
Vzal jsi něčí mobil a podíval ses na čas: je druhého ledna, půl šesté ráno. Chlastal jsi o Silvestra tolik, že ses probudil v studentském bytě a netušíš, co jsi dva dny dělal.
Řekneš si, že už nikdy v životě nebudeš pít alkohol, ale nejspíš půjdeš dneska do večerky pro další chlast.
Dveře
2. LEDNA
Vzbudil ses na tvrdé posteli. Otevřel oči do mlhavého rána a nemohl sis vybavit, kde to jsi, ani co to je za den.
Strašně ti bolela hlava. Našel jsi mobil, samozřejmě s vybitou baterii. Prohlédl jsi pokoj: na rozkládajícím gauči spal nějaký typek a nejspíš jeho přítelkyně, která na sobě měla jenom kalhotky. Vůbec je neznáš.
Vzal jsi něčí mobil a podíval ses na čas: je druhého ledna, půl šesté ráno. Chlastal jsi o Silvestra tolik, že ses probudil v studentském bytě a netušíš, co jsi dva dny dělal.
Řekneš si, že už nikdy v životě nebudeš pít alkohol, ale nejspíš půjdeš dneska do večerky pro další chlast.
Dveře
Natálie Hovorková
Vzbudil ses na tvrdé posteli, otevřel oči do mlhavého rána a nemohl sis vybavit, kde to jsi ani co je za den. Co jsi včera dělal? Ožral jsi se, tak je to. Proto tě hlava bolí. Vstal jsi a hledal vodu. No, žádná tu není, máš smůlu. Najednou sis vzpomněl na den.
Vzbudil ses na tvrdé posteli, otevřel oči do mlhavého rána a nemohl sis vybavit, kde to jsi ani co je za den. Co jsi včera dělal? Ožral jsi se, tak je to. Proto tě hlava bolí. Vstal jsi a hledal vodu. No, žádná tu není, máš smůlu. Najednou sis vzpomněl na den.
Včera byl pátek 13. V práci se ti nedařilo.
Teď ses teprve rozhlédl po místnosti.
Nic krom postele a dveří a žárovky na stropě tu není. Pomalu otevřeš dveře, už abys vypadnul. Ty tě přivedou na chodbu s divnými obrazy s roztékajícími se figurami. Na konci chodby jsou další dveře. Šáhneš na kliku a ucítíš za sebou cizí horký dech.
