Na strom dodneška nevylezu, ale i tak to vždycky bylo pěkný léto.
Teta byla nudná a zapšklá jako ostatní dospělí, ale strejda Jarda byl můj idol. Všechno uměl opravit, jezdil na starý motorce a rád se mnou podnikal různý dobrodružství.
Jednou mě strejda vzal pod stan.
Když jsme se utábořili a snědli obložený housky, co nám teta zabalila s sebou, zapnul mě strejda do spacáku a sám se ještě vrátil k ohni.
„Proč taky nejdeš spát, strejdo?“
„Budu ještě chvíli venku,“ zabrblal, „budu hlídat, aby nás nepřepadl medvěd,“ usmál se na mě spiklenecky. Zmínka o medvědovi mě docela vyděsila.
„A co když nějakej medvěd přijde?“ vyhrkl jsem.
„Neboj se, já každýho medvěda přeperu,“ chlácholil mě strejda, „a spi už.“
Když jsme se utábořili a snědli obložený housky, co nám teta zabalila s sebou, zapnul mě strejda do spacáku a sám se ještě vrátil k ohni.
„Proč taky nejdeš spát, strejdo?“
„Budu ještě chvíli venku,“ zabrblal, „budu hlídat, aby nás nepřepadl medvěd,“ usmál se na mě spiklenecky. Zmínka o medvědovi mě docela vyděsila.
„A co když nějakej medvěd přijde?“ vyhrkl jsem.
„Neboj se, já každýho medvěda přeperu,“ chlácholil mě strejda, „a spi už.“
Ještě pěknou chvíli jsem nemohl usnout a přemýšlel jsem nad medvědem. Ze školy jsem věděl, že medvědi jsou hodně nebezpeční, ale strejda se nebojí žádnýho nebezpečí. Dospěl jsem k závěru, že když to strejda říkal tak sebejistě, určitě už musel nějakého medvěda přeprat. S tou myšlenkou jsem se probudil následující den.
„Strejdo? Ty už jsi nějakýho medvěda viděl?“ vyptával jsem se.
„Spoustu,“ odvětil strejda Jarda, „hlavně v zoologický zahradě.“
„Ale už jsi nějakýho přepral?“ Strejda na mě chvíli tak divně koukal a pak se zachechtal. Dodneška si vzpomínám, jak se mu zablesklo v očích, což, jak jsem později zjistil, znamenalo, že ho napadla nějaká kulišárna.
„Přepral. Taky jsem takhle stanoval a večer za mnou přišel. Byl velkej a chlupatej a pěkně smrděl,“ rozhazoval strejda rukama a já jen v úžasu zíral, „postavil jsem se proti němu a začali jsme se rvát. Medvěd brzo poznal, že jsem silnější a nebojím se ho. Tak radši utekl. Ale zůstala mi jizva, jak mě poškrábal těma obříma drápama.“ Strejda si vyhrnul tričko a ukázal mi jizvu na břiše. Od té doby pro mě byl strejda největší hrdina na světě.
Později už jsem za tetou a strejdou v létě tolik nejezdil, měl jsem jiný věci na práci. Po maturitě jsem se ale chtěl uklidit někam pryč z města a teta se strejdou měli radost, že mě zase vidí. Vzpomínali jsme, jak mě strejda bral pod stan a na motorku.
„Všude se pořád chlubím, že můj strejda přepral medvěda.“
„Spoustu,“ odvětil strejda Jarda, „hlavně v zoologický zahradě.“
„Ale už jsi nějakýho přepral?“ Strejda na mě chvíli tak divně koukal a pak se zachechtal. Dodneška si vzpomínám, jak se mu zablesklo v očích, což, jak jsem později zjistil, znamenalo, že ho napadla nějaká kulišárna.
„Přepral. Taky jsem takhle stanoval a večer za mnou přišel. Byl velkej a chlupatej a pěkně smrděl,“ rozhazoval strejda rukama a já jen v úžasu zíral, „postavil jsem se proti němu a začali jsme se rvát. Medvěd brzo poznal, že jsem silnější a nebojím se ho. Tak radši utekl. Ale zůstala mi jizva, jak mě poškrábal těma obříma drápama.“ Strejda si vyhrnul tričko a ukázal mi jizvu na břiše. Od té doby pro mě byl strejda největší hrdina na světě.
Později už jsem za tetou a strejdou v létě tolik nejezdil, měl jsem jiný věci na práci. Po maturitě jsem se ale chtěl uklidit někam pryč z města a teta se strejdou měli radost, že mě zase vidí. Vzpomínali jsme, jak mě strejda bral pod stan a na motorku.
„Všude se pořád chlubím, že můj strejda přepral medvěda.“
Strejda se rozesmál na celé kolo: „Tys tomu fakt věřil? Hahá! Ta jizva, co jsem ti ukazoval, tu mám z operace slepýho střeva."
Zadání:
Napište příběh podle schématu: Někdo někam jde, něco tam zažije, vrátí se tam za kratší dobu a potvrdí si to, vrátí se tam za delší dobu a zjistí, že vše bylo úplně jinak.
Zadání:
Napište příběh podle schématu: Někdo někam jde, něco tam zažije, vrátí se tam za kratší dobu a potvrdí si to, vrátí se tam za delší dobu a zjistí, že vše bylo úplně jinak.
