Neopětovaná láska - napsala Stefanie Michael

Foto: Pinterest

Nechtěla ho vidět. Neměla ho ráda. Nedokázala na něm najít nic, co by mohla milovat.
Vadilo jí, jak se natřásá, když se směje. Jak rozhazuje rukama a rychle mluví. Nenáviděla jeho chuť k jídlu. A jeho touha po dotecích a fyzické rozkoši pro ni byla téměř nesnesitelná.
Přesto se občas cítila provinile, když se někdy zadívala do jeho očí. Plných hlubokého smutku a zároveň porozumění. Tehdy cítila, že je milována způsobem, jakým ji nikdo jiný nikdy milovat nebude.Pokaždé, než mohla tuhle lásku k sobě pustit blíž, odvrátila rychle svůj zrak a vzdálila se dřív, než z jeho rtů splynul bezhlesný nesmělý šepot:
„Budu tě milovat až do konce.“
A tak to bylo. I tam na úplném konci všeho jeho láska byla pořád s ní. Teprve tehdy pochopila, jak hluboká byla, a poprvé a naposledy k němu pocítila lásku i ona.
Její tělo tady vždy bylo s ní. Nikdy ji neopustilo a vždy ji milovalo.
Ona ho teď navždy opouští, aniž by mu svoji lásku mohla ještě někdy projevit.
Tuhle šanci propásla.





Autorka publikuje své příspěvky na FB klubu Hřeším životem.