Moje cesta začíná v horkem rozpálené Keni, kde se rudě zbarvené cesty vinou divokou krajinou – lovištěm jedné z nejzajímavějších postav Afriky – podplukovníka Johna Henryho Pattersona. Byl to muž, který se proslavil díky svému střetu se dvěma lidožravými lvi. Moje expedice míří právě tam, kde Pattersona v roce 1898 zastihl osud, do parku Tsavo East.
Slunce se nemilosrdně opírá do džípu, který se řítí cestou k mostu přes řeku Tsavo. Je to místo, kde začal tanec smrti.
Za rytmického houpání vozu si představuji ty děsivé noci, kdy lvi vstupovali do tábora spících kuliů, jako stíny. V dálce se objevuje stádo zeber. Jejich pruhované siluety přecházejí skrze horizont a míjí pastviny plné velkých, dovádějících motýlů. Každou chvíli se obrovská hejna ptáků usadí na cestu, jako by všechny odvážlivce chtěla varovat před cestou do minulosti.
Tajemství tohoto místa ke mně promlouvá skrze staré policejní protokoly a zápisy ze Sněmovny lordů. Složku s nápisem „Patterson“ jsem otevřel s pocitem, jako když objevitel před sebou rozvine pergamen dávno ztracené mapy. Dokumenty rozkrývají život člověka plného protikladů. Narazil jsem na zápisy o jeho odvážných činech, při nichž neváhal riskovat vlastní život, aby zachránil druhé. V těchto momentech byl bezesporu hrdinou. Na druhou stranu, našel jsem důkazy a svědectví, která byla mnohem temnější.
Večer sedím u ohně v táboře a zapisuji si své dojmy. Kolem elektrického ohradníku obchází smečka hyen, jejich oči ve tmě září jako výstražné signály. Fascinace plukovníkovým osudem sílí s každým kilometrem, který mně přibližuje k mostu přes řeku Tsavo. Jeho příběh nekončí jen střetem s lvy. Byl to muž opředený tajemstvím, který nejen bojoval se šelmami, ale i s vlastními démony.
Most, který v mé hlavě míchá osudy s neúprosnou realitou železniční výstavby, je dějištěm slavných činů, ale i temný příběh jeho lásky. Jeho pozdější osud mě zaujal snad ještě více než střety s lvy. Patterson do divočiny doprovázel anglický manželský pár, ovšem zpátky se výprava vrátila bez manžela. Patterson i mladá žena shodně tvrdili, že se muž zastřelil v malarickém záchvatu šílenství. Policii se nepovedlo najít tělo oběti ani žádného z domorodých průvodců jako svědka.
Tajemství tohoto místa ke mně promlouvá skrze staré policejní protokoly a zápisy ze Sněmovny lordů. Složku s nápisem „Patterson“ jsem otevřel s pocitem, jako když objevitel před sebou rozvine pergamen dávno ztracené mapy. Dokumenty rozkrývají život člověka plného protikladů. Narazil jsem na zápisy o jeho odvážných činech, při nichž neváhal riskovat vlastní život, aby zachránil druhé. V těchto momentech byl bezesporu hrdinou. Na druhou stranu, našel jsem důkazy a svědectví, která byla mnohem temnější.
Večer sedím u ohně v táboře a zapisuji si své dojmy. Kolem elektrického ohradníku obchází smečka hyen, jejich oči ve tmě září jako výstražné signály. Fascinace plukovníkovým osudem sílí s každým kilometrem, který mně přibližuje k mostu přes řeku Tsavo. Jeho příběh nekončí jen střetem s lvy. Byl to muž opředený tajemstvím, který nejen bojoval se šelmami, ale i s vlastními démony.
Most, který v mé hlavě míchá osudy s neúprosnou realitou železniční výstavby, je dějištěm slavných činů, ale i temný příběh jeho lásky. Jeho pozdější osud mě zaujal snad ještě více než střety s lvy. Patterson do divočiny doprovázel anglický manželský pár, ovšem zpátky se výprava vrátila bez manžela. Patterson i mladá žena shodně tvrdili, že se muž zastřelil v malarickém záchvatu šílenství. Policii se nepovedlo najít tělo oběti ani žádného z domorodých průvodců jako svědka.
Patterson byl v tichosti odvezen z Afriky, aby unikl obvinění z vraždy. Zanedlouho se totiž s mladou vdovou oženil.
Moje cesta pokračuje, projíždím kolem jezera Aruba, kde se gazely elegantně procházejí, zatímco kudu a buvoli se pasou na okraji cesty. Tato klidná scéna na mě působí jako zrcadlo, ve kterém se odráží osudy všech těch, kteří zde prošli přede mnou. Zde se sloni stáčejí k vodě, aby uhasili svou žízeň. Krása přírody kontrastuje s krvavou historií železniční výstavby. Železnice je jako pomyslná jizva, která protíná celý park. V letech 1895 až 1903 zde zemřelo téměř 2 500 dělníků, ale v lhostejné paměti nekonečné savany se tato čísla rozplývají jako zrnka písku vysypaná do větru.
Moje cesta pokračuje, projíždím kolem jezera Aruba, kde se gazely elegantně procházejí, zatímco kudu a buvoli se pasou na okraji cesty. Tato klidná scéna na mě působí jako zrcadlo, ve kterém se odráží osudy všech těch, kteří zde prošli přede mnou. Zde se sloni stáčejí k vodě, aby uhasili svou žízeň. Krása přírody kontrastuje s krvavou historií železniční výstavby. Železnice je jako pomyslná jizva, která protíná celý park. V letech 1895 až 1903 zde zemřelo téměř 2 500 dělníků, ale v lhostejné paměti nekonečné savany se tato čísla rozplývají jako zrnka písku vysypaná do větru.
