Nic nepřečtu!
Emma Petit
Zadání: REKLAMACE BRÝLÍ
Vymyslete si postavu, o které musíte vědět všechno! Postava jde reklamovat brýle. Napište monolog – hovoří jen postava zákazníka (prodavače neslyšíme). Během hovoru se musíme dozvědět:
1/Co má na sobě
2/Kolik je jí let
3/Jaký je její nejlepší kamarád (ka)
4/Kdy měla první či poslední sex
5/Co ráno snídala
6/Kde bydlí
1/Co má na sobě
2/Kolik je jí let
3/Jaký je její nejlepší kamarád (ka)
4/Kdy měla první či poslední sex
5/Co ráno snídala
6/Kde bydlí
Jarinka
Barbora Pernicová
Dobrý den, chtěla bych se zeptat, můžu tyhle brýle reklamovat? Upadla jim nožička a vypadlo jim sklíčko. Jo, jak dlouho je mám? No, už fakt dlouho, když jsem byla cinkat klíčema 17. listopadu tak jsem je měla nový, to mi bylo dvacet. Jo, tehdy ty brýle ještě za něco stály. Aha, to vaše optika ještě neexistovala? Že jsem je koupila jinde? To ne, paměť mi slouží, byla to vaše optika na Staromáku, pod mým bytem, vedle jsem v butiku koupila tuhle modrou halenku, ježíš, je pokecaná od vajíček ze snídaně, ach jo. Ne, určitě je to vaše optika a myslím že mám nárok na reklamaci, účtenku nemám, ztratila jsem ji teďka při stěhování, potom co mě bývalý manžel podvedl, ten hajzl, spí s každou kromě mě, hele vy už zavíráte? A co moje brýle? Moje kamarádka Helenka je právnička, ta vám způsobí pořádný problémy, to uvidíte!
Půjčovna
Valentýna Hájková
„Dobrej! Hele, prosim vás, nemáte nějaký dětský brejle? Pro kluka. Sem myslel, že když jde teprve do školičky, tak je nebude potřebovat. Ale von hned jezdí jako drak. Velikost? Jó člověče, to nevim. Ale tak já ho zavolám, on na mě čeká venku. Sám, no. My se se ženou rozvádíme, víte. No, já jsem teď takovej osamocenej ve svejch nejlepších letech. Víte, kdybyste měla večer…, ale vy čas asi nemáte, co? Hmm. No kdybyste náhodou měla, my bydlíme nahoře na Sněhurce. Dělaj tam fantastický snídaně, voprvadu. Dneska byly míchaný vajíčka a párky. My jsme s Romanem - to je můj kámoš - takhle vzali děcka na hory. Ale to se nebojte, von klidně kluka přes noc pohlídá, kdyby něco. Téda. Vy jste byla úplně blesková s těma brejlema… Heh… No tak my asi půjdem.
Helmutovy patálie
Ažběta Káninská
“Dobrej, dobrej! Mladej muži, myslíte, že byste na mě měl chvilku čas? No, vlastně asi jo, co, když tu nikoho dneska nemáte, co? Haha!
No, ale abych šel k věci, nemáme na to celej den, že jo. Tak já jsem si u vás před tejdnem koupil fungl nový potápěčský brejle a řeknu vám, mladej muži, za celejch šestapadesát let, co tu straším, se mi žádný takhle dobře neosvědčily! No jo, i moje stará mi je chválila, jak prej jsou kvalitní a… no, tentononc. Vona je vůbec ta moje stará úplně zlatá, vaří mi, stará se vo mě, co já bych bez ní dělal… A i v posteli nám to klape!
No, ale to je právě vono, já jsem ty brejle hnedka musel votestovat, chápete, tak jsme na to hned, jak jsem je donesl dom, se starou vlítli - vona je totiž strašně vysazená na to, abych při tom vždycky měl na ksichtě tydlety vychytávky, děsně ji to rajcuje - no a ty brejle se při tom nějak… tentonoc… vohly. No mrkněte na to, mladej muži! A to byly před tejdnem fungl nový! No a vona bez nich stará nechce dát ani ránu, chápete. Takže jestli by to nějak šlo, no, víte, reklamovat, či co.
Von Lumír říkal, že sem s nima prej mám zajít, že když mám účtenku, tak se to prej tak dá udělat. A na Lumíra já dám, to víte, známe se už vod vojny a je to správnej chlap! Dneska ráno nám donesl domácí tlačenku, tak jsme si ji s Máňou - no, s mojí starou - hnedka dali k snídani. Dobrota to byla, to víte, takovou u nás v Bouzově hned tak neseženete. No a právě při tom mi to Lumír povídá.
Že prej, Helmute, skoč tam, voni ti ty brejle vyměněj a všecko bude zase v rychtyku, tak jsem tady. Já bych to, víte nutně potřeboval, vona vod tý doby, co jsou ty brejle špatný, tak vůbec nechce… chápete, mladej muži. A to už je to skoro tejden!
Nemám čas
Anastassiya Astashkina
Anastassiya Astashkina
”Pardon, omlouvám se. Pardon, s dovolením! Moc se pospíchám…Dobrý den, potřebuju hned reklamovat tyhle brýle! Mám je jenom tři dny, a z ničeho nic se rozbily.”
“Ne, ne, nemůžu čekat. Ty to nechápeš, chlapečku, mám špatnou genetiku! Jsem ve svých čtyřiceti skoro úplně slepá. Bez brýlí nevidím vůbec nic. Dnes jsem se snažila si uvařit snídani, a nakonec jsem spálila všechny vejce. Dokonce jsem si na sebe dala špatnou sukni, je to katastrofa!”
”Chlapečku, ty to nechápeš, já nemám čas! Večer mám rande, poprvé za tři měsíce a musím vypadat perfektně! Bez brýlí se fakt nezvládnu nalíčit a budu se muset poprosit kamarádku Hanku. Je skvělá, ale make-up dělat vůbec neumí.”
”Aha, jo. Už to máte opravené?”