23. července 2024

Sokotránské kontrasty - napsal Michal Hejna

Sedíme s Martinem na rohoži pod rozvětveným stromem. Pijeme čaj a obědváme rýži s kyselím kozím mlékem. Tuhle část expedice si Markéta užívá víc než my. Jako žena má přístup i do částí vesnice, kam se muž nikdy nepodívá.
Za chvíli přichází s nějakou starou ženou. Prý si ztěžuje na bolest oka. Má štěstí, oči a ruce jsou jediné části ženského těla, která může cizí muž vidět. Oko je silně oteklé. Martin na první pohled poznává silný zánět, a hlavně rozvinutý šedý zákal. U nás dnes už banální onemocnění, zde rozsudek ke slepotě. Martin jí dává půl roku. Jediné, co může udělat, je nakapat jí do očí propolis, aby jí ulevil od bolesti.
Martinova pověst zázračného lékaře se rychle šíří, a než doobědváme, má další pacientku. 
Tentokrát je to horší. Ženu trápí kolena. Vyšetření probíhá tak, že Martin sedí pod oknem a křičí na Markétu pokyny: Sáhni ji tam, zmačkni tohle, zeptej se jí, jestli…“ 
Jsme na ostrově, kde žena nesmí dělat doktorku a muž nesmí vidět cizí ženu. 
Doktor, nedoktor. Muži žijí v 21. století, ženy ve středověku.