Ty záludné potvory mu nedaly spát - pořád mu v hlavě zněly jejich posměšky: “Viděli jste toho Havrana od vedle, holky?“
“Toho s tím velkým frňákem? No to si piš! Myslí si o sobě bůhvíjaká není hvězda, ale přitom by si o něj nikdo ani kolo neopřel, chichichichichi!”
Pan Havran nebyl na takové urážky ani náhodou zvyklý a ani trochu zvědavý.
“Co s tím mám dělat?”, postěžoval si svojí kamarádce, lasičce, “Odstěhovat se nechci, ale poslouchat takové urážky taky ne!”
“No co by,” ušklíbla se lasička, “zajdi si na plastiku.”
“Na plastiku?”, nevěřícně zopakoval pan Havran, “copak ty si taky myslíš, že je s mým nosem něco špatně?”
Lasička zamyšleně přimhouřila oči, až jí z nich zbyly jen úzké štěrbinky.
Pan Havran nebyl na takové urážky ani náhodou zvyklý a ani trochu zvědavý.
“Co s tím mám dělat?”, postěžoval si svojí kamarádce, lasičce, “Odstěhovat se nechci, ale poslouchat takové urážky taky ne!”
“No co by,” ušklíbla se lasička, “zajdi si na plastiku.”
“Na plastiku?”, nevěřícně zopakoval pan Havran, “copak ty si taky myslíš, že je s mým nosem něco špatně?”
Lasička zamyšleně přimhouřila oči, až jí z nich zbyly jen úzké štěrbinky.
“No, nějaká… řekněme… redukce by ti neuškodila. Neboj,” konejšila ho hned, “je to jen kosmetická úprava! Moje známá na podobné operaci nedávno byla taky a teď je z ní hotová královna krásy!”
A tak se pan Havran objednal na zákrok. Nebylo to nic příjemného, celá tvář mu bolestivě opuchla, pár dní téměř vůbec nemohl mluvit a jíst mohl jen brčkem, ale nakonec, když všechno splasklo a on si mohl sundat obvazy, musel při pohledu do zrcadla uznat, že to skutečně nebyl špatný nápad.
Odvážně tedy vyšel na větev před svým hnízdem a očekával, co se bude dít - a sýkorky vedle mlčely. Žádné urážky se neozývaly!
Musím to hned povědět Lasičce!, pomyslel si radostně pan Havran, zamával křídly a vydal se směrem k lasiččině noře. Kamarádka ho přivítala voňavou a štědře pocukrovanou bábovkou.
“Právě jsem ji dopekla,” vysvětlila, “tak - nabídni si a povídej!”
Pan Havran se nedal dvakrát pobízet a hned vylíčil, co se mu přihodilo dnes ráno, za což si vysloužil hlasité výsknutí.
“A teď, jestli dovolíš, bych si nabídl tuhle tvoji vynikající bábovku!”
Když se však chtěl do moučníku zakousnout, zjistil, že to nějak nejde. Snažil se znovu a znovu, marně otevíral čelisti, aby uchopil sebemenší ždibec - ale bezvýsledně. Nový zobák byl sice možná krásný, jenže pro přijímání potravy zcela nepoužitelný.
“Jak já budu louskat ořechy?” zděsil se pan Havran, ale nikdo mu neuměl poradit. Ani Lasička, ani sýkorky z břízy od vedle.
A tak se pan Havran objednal na zákrok. Nebylo to nic příjemného, celá tvář mu bolestivě opuchla, pár dní téměř vůbec nemohl mluvit a jíst mohl jen brčkem, ale nakonec, když všechno splasklo a on si mohl sundat obvazy, musel při pohledu do zrcadla uznat, že to skutečně nebyl špatný nápad.
Odvážně tedy vyšel na větev před svým hnízdem a očekával, co se bude dít - a sýkorky vedle mlčely. Žádné urážky se neozývaly!
Musím to hned povědět Lasičce!, pomyslel si radostně pan Havran, zamával křídly a vydal se směrem k lasiččině noře. Kamarádka ho přivítala voňavou a štědře pocukrovanou bábovkou.
“Právě jsem ji dopekla,” vysvětlila, “tak - nabídni si a povídej!”
Pan Havran se nedal dvakrát pobízet a hned vylíčil, co se mu přihodilo dnes ráno, za což si vysloužil hlasité výsknutí.
“A teď, jestli dovolíš, bych si nabídl tuhle tvoji vynikající bábovku!”
Když se však chtěl do moučníku zakousnout, zjistil, že to nějak nejde. Snažil se znovu a znovu, marně otevíral čelisti, aby uchopil sebemenší ždibec - ale bezvýsledně. Nový zobák byl sice možná krásný, jenže pro přijímání potravy zcela nepoužitelný.
“Jak já budu louskat ořechy?” zděsil se pan Havran, ale nikdo mu neuměl poradit. Ani Lasička, ani sýkorky z břízy od vedle.
Poučení: Neposlouchejte lasičky a buďte raději sami sebou.
