Alena Zouvalová
Bratr vejde ke mně do pokoje a zůstane na mě koukat. Já zas kouknu na něj.
„Co?“ řeknu.
On se podívá kolem sebe. Jakoby tu nikdy nebyl. Udělá další krok dovnitř a zavře za sebou. Projde se po pokoji, tím myšleno, že udělá další dva tři kroky, našlapuje opatrně, a prohlíží si zeď, knížky, všechno.
Začne do ruky brát věci a prohlížet si je jako mimozemšťan, co zkoumá lidskou rasu. Podívá se na mě intenzivním, šokovaným pohledem jako bych řekla, že tu na něj ve skříni čeká papež. Pak přejde zpátky ke dveřím.
„Nic,“ řekne a odejde.
Dveře nechá otevřené.
Kateřina Hošková
Vracela jsem se temnou, neosvícenou ulici v jemně podnapilém stavu. Na svůj orientační smysl nedám dopustit, ale cestu mi značně zkomplikovala oprava chodníku a chybějící lampa.
Po pár minutách přecházení ze strany na stranu ve snaze najít správnou cestu se mi konečně podařilo dostat k domu. Na třetí pokus jsem se trefila klíčem do zámku a nastoupila do výtahu. Mé pohyby i vnímání byli vlivem alkoholu zpomalené, a tak se i ostrá bolest dostavila s vteřinovým zpožděním. Těžké dveře výtahu mi přimáčkly prostředníček levé ruky. S tichounkým pláčem a modrajícím prstem jsem se po tmě dovlekla k bytu a poslala zprávu kamarádkám: „Jsem v pořádku doma.“
Desky Ester Kateřina Vargová
Byl leden a já jsem byla na cestě na asi poslední konzultaci ohledně klauzur. Celý Vánoce proválený a projedený a teď mi (jak už to tak bývá), klasicky teče do bot. Nebudu lhát, v botách jsem už měla trochu potopu.
Každopádně v posledních dnech před konzultací jsem se docela hecla a s klauzurou jsem výrazně pohnula.
Vstávala jsem okolo páté hodiny raní, do Plzně to mám z domova zhruba čtyři hodiny. Čtyři úmorný hodiny. A díky prakticky převrácenýmu spánkovýmu režimu jsem usnula asi v jednu ráno. Takže jsem po cestě byla pochopitelně dost utahaná. Všechny přestupy za sebou, padavá hlava opřená o desky velikosti A3, rychlíkem z Prahy mířím do Plzně.
„Dobrý, tak mi Kotyza koukne na obrázky, ukáže pár vrásek při nucenym smíchu, možná si neodpustí něco jízlivýho, ale třeba mi i velmi nápomocně poradí,“ říkám si, když urychleně vystupuju v Plzni z vlaku, protože jsem opět usnula.
Vlak zahouká a odjíždí.
Vlak zahouká a odjíždí a s ním i moje desky.
Mapy
Alena Zouvalová
Bratr kouká do map.
„C je farma,“ řekne rozhodně a přeje zrakem z legendy do samotné mapy.
„Tady žádný C není!“ vykřikne naštvaně.
„To aby naznačili, že tu v okolí žádnou farmu určitě hledat nemáš.“
Matúš Šimončič
“Neznášam zimu! Furt je tma, šero a blato, lebo už sa ani ten posraný sneh neudrží. Ach nech už je jar.”
“Neznášam jar! Každý rok som jak komatizovaný alergiami a počasie je prisambohu na pokraji schizofrénie. Kiež by už bolo leto.”
“Nenávidím leto! Je horko jak pes, v MHDčke sa nedá dýchať, keď sadnem do auta, mám pocit, že sa prizváram k sedadlu a každú noc ma buzerujú tie prekliate komáre. Strašne sa neviem dočkať jesene.”
“Nenávidím jeseň! Furt prší, furt fučí a všetci chodia po verejnosti, napriek tomu, že majú chrípku, angínu, zápal pľúc a neviem ešte jaké pliagy. Nech už je tá zima.”
Tak už se na mě nezlob
Ester Kateřina Vargová
Děda je starý člověk, celoživotní kuřák. Rád si dá si nějaké to sladké i když má cukrovku nebo tam čas od času hodí nějakej ten destilát. Nechodí ven a jen kouká na televizi. Žije sám ve velkém pražském bytě a já se s ním vidím tak dvakrát za rok, hluboký vztah s ním tedy moc nemám.
Tátův otec nikdy moc nepřijal mojí mámu, ne jednou se o ní vyjádřil nepěkně, tím se naše vztahy značně narušily. Nechci, aby moje slova zněla necitlivě, ale bylo v podstatě otázkou času, kdy dědu vzhledem k jeho životnímu stylu nějaká nemoc dožene.
Nedávno děda mému tátovi při jejich každodenním telefonátu mezi řečí oznámil, že už má jen několik měsíců, než nadobro odejde. Byl prý na kontrole u doktorky po x letech (k doktorům totiž zásadně nechodí) a bylo mu řečeno, že má značné zdravotní potíže, které jsou už příliš zanedbané.
Ještě v ten den táta pro dědu jel do Prahy a i s jeho věcmi ho převezl k nám.
Mezi dveřmi říká můj jinak věčně nerudný děda s milým úsměvem na tváři mojí mámě: „Tak už se mě nezlob.“
