OSEL
Alena Zouvalová„Už nevím, co si počít! Prosím, dej mi znamení!“ křičel Damián a mával rukama k nebi.
V tom se rozfoukal vítr a oheň před ním vzplál.
PŘEDČASNÝ POCIT VÍTĚZSTVÍ
Kateřina Hošková
Myslela jsem, že to bude snadné. Nebylo. I přesto, že jsem nevynechala jedinou hodinu a poctivě se učila, teď jsem měla v hlavě prázdno. Je to pokaždé stejné a já se nikdy nepoučím. Zkouším to stále dál a dál a v pěti z deseti případů selžu.
Do konce testu zbývá posledních deset minut a já se do všech příkladů tak zamotala, že už pomalu ztrácím naději. Vyhlížím proto z okna jako by mi to snad mohlo nějak pomoct a připravuji se na rychle se blížící skutečnost. Znovu se dívám na poloprázdnou stránku a zjišťuji, že je má mysl klidná. Příklady mi najednou začínají dávat smysl, jako by mi pouhý pohled z okna projasnil mysl. Ze vzdáleného místa mé paměti, ze které obvykle jen těžko něco doluji, se najednou dostali napovrch řešení všech mých problémů.
Zběsile začínám psát. Pod mi stéká po spánku i po zádech. Srce mi divoce buší a hladina adrenalinu v krvi dosáhla maxima. Téměř nevidím, co píšu, čísla se mění v pouhé čáry a čáry v linky. Učitel hlásí konec hodiny a já s pocitem zaslouženého vítězství odevzdávám plný papír.
Chvíli na to stojím před třídou jako řádný příklad a dostávám pochvalu. Sklízím úspěch a mé nitro se plní blahem.
Pak se ozve nervy drásající zvuk. Ve vteřině se ocitám ve své posteli, šmátrám po budíku a cítím přicházející záchvat úzkosti z nezářné skutečnosti. Čtvrtletní test z matematiky se píše už za pár hodin a já jsem šla raději spát, než abych se učila.
„Ano! Ano, děkuji! To, co dělám, tedy má smysl!“
Jeho osel mu pohlédl do očí: „Já už nevím. Ne, ty vole. Přestaň okamžitě dělat, co děláš.“
Jeho osel mu pohlédl do očí: „Já už nevím. Ne, ty vole. Přestaň okamžitě dělat, co děláš.“
PŘEDČASNÝ POCIT VÍTĚZSTVÍ
Kateřina Hošková
Myslela jsem, že to bude snadné. Nebylo. I přesto, že jsem nevynechala jedinou hodinu a poctivě se učila, teď jsem měla v hlavě prázdno. Je to pokaždé stejné a já se nikdy nepoučím. Zkouším to stále dál a dál a v pěti z deseti případů selžu.
Do konce testu zbývá posledních deset minut a já se do všech příkladů tak zamotala, že už pomalu ztrácím naději. Vyhlížím proto z okna jako by mi to snad mohlo nějak pomoct a připravuji se na rychle se blížící skutečnost. Znovu se dívám na poloprázdnou stránku a zjišťuji, že je má mysl klidná. Příklady mi najednou začínají dávat smysl, jako by mi pouhý pohled z okna projasnil mysl. Ze vzdáleného místa mé paměti, ze které obvykle jen těžko něco doluji, se najednou dostali napovrch řešení všech mých problémů.
Zběsile začínám psát. Pod mi stéká po spánku i po zádech. Srce mi divoce buší a hladina adrenalinu v krvi dosáhla maxima. Téměř nevidím, co píšu, čísla se mění v pouhé čáry a čáry v linky. Učitel hlásí konec hodiny a já s pocitem zaslouženého vítězství odevzdávám plný papír.
Chvíli na to stojím před třídou jako řádný příklad a dostávám pochvalu. Sklízím úspěch a mé nitro se plní blahem.
Pak se ozve nervy drásající zvuk. Ve vteřině se ocitám ve své posteli, šmátrám po budíku a cítím přicházející záchvat úzkosti z nezářné skutečnosti. Čtvrtletní test z matematiky se píše už za pár hodin a já jsem šla raději spát, než abych se učila.
