Znamení nebo náhoda - napsala Irena Orságová

Turzovka na Slovensku, je známá kromě krásné přírody i svědectvím o zjevení Panny Marie. To se událo v minulém století na vrchu Živčáková a od toho okamžiku tam jezdí zástupy věřících. Tráví čas v smrkovém lese Turzovské vrchoviny, v kapličce se modlí za své trápení a ze svatého pramene vozí nemocným uzdravující vodu. Nemohu spočítat, kolikrát jsme toto magické místo navštívili s mými rodiči a postupně i s mými dětmi. Pouze jedna návštěva poutního místa se mi ale vryla nesmazatelně do paměti. Bylo to v době, kdy vrcholila moje posedlost mateřstvím. Přestože jsem už měla své tři děti, stále jsem měla neodbytný pocit, že nám ještě jedno chybí. Posedlost dítětem se mi ale časem v hlavě přetavila v nápad, rozšířit svoji rodinu o dítě, které tu svoji ztratilo. 

Moje nadšení umocnila představa odrostlé dívenky, které dáme šanci na lepší život, a která se věkem přiřadí k mým vlastním dětem. 

Už aby to bylo, snila jsem dlouhé měsíce a chystala se na novou životní roli pěstounky.
Moje idealistická představa dítěte na míru ale vzala za své po roce. To se mi ozvala paní ze sociálního odboru a informovala mne, že připravují k odchodu do pěstounské péče tříletou dívenku, a že se mám rychle rozhodnout. 

To byl šok. 

Představovala jsem si větší odrostlou holku a teď si mám vzít malé dítě, které jsem i z důvodu mého vyššího věku zavrhla. Tak mne to zaskočilo, že jsem ve stejné intenzitě, jak jsem po dítěti toužila, začala pochybovat. Pochybovat o věku dívky, o tom, jestli je pěstounství má cesta a dokonce i o tom, jestli vůbec na to mám vychovávat cizí dítě. 

Po jedné bezesné noci jsem se, alespoň k něčemu rozhodla. Pojedu na Turzovku, zklidním jako vždy mysl a zkusím najít odpověď pro sociálku na klidném místě. Na svatém místě jsem celý půlden bezcílně bloumala a nic. Když už jsem se chtěla vrátit bez odpovědi, zaujal mne před kapličkou zájezd věřících, kteří se přijeli pomodlit. 

Po modlitbě vyzval kněz přítomné, jestli chce někdo promluvit o tom, co ho trápí, nebo naopak, s jakou radostí by se chtěl s někým podělit. 

V ten moment vystoupila z davu mladá žena a začala mluvit o pěstounské péči. Mluvila o tom, jaké požehnání jsou pro ni holčičky, které má v péči, jak krásný dar od Boha v podobě pěstounství dostala. Mluvila o svém štěstí, že může o děti pečovat a dávat jim lásku, kterou potřebují, a že bych chtěla všem, kdo pochybují říct, aby se pro pěstounství rozhodli. Po té záplavě krásných slov od pěstounky, která zářila radostí, jsem získala jasnou odpověď pro sociálku.
I po letech na tento neuvěřitelný zážitek myslím a stále přemítám, jestli byl znamením nebo náhodou. Za celou dobu, co jezdím na Turzovku, jsem se tam nesetkala s nikým, kdo by tam veřejně říkal svůj příběh. Mimo to, k věcem mezi nebem a zemí řadím i fakt, že se moje pěstounská dcera narodila ve stejný den, jako já. Ale i to může být náhoda. Kdo ví.