Věra občas po večerech při konzumaci gazelininých sourozenců uronila i pár krokodýlích slz, když si vzpomněla si na ta ostrá slova. Ani v dnešní slunné ráno si gazela neodpustila rýpnutí a spustila opět se slovy:
„Tvoje robustní tělo a páchnoucí dech se přece nemohou rovnat s mými ladnými nožkami a atletickými proporcemi. Holt zubatice jako jsi ty zůstane vždy..."
Než stihla svou větu dokončit, měla gazela v krční tepně zavěšenou Věru.
Než stihla svou větu dokončit, měla gazela v krční tepně zavěšenou Věru.
Z toho plyne, že chybami se sice člověk učí, ale pokud pochybíte při výběru oběti šikany, poučit se už nemusíte.