Kateřina Surmová
„A co teď děláš, kočičko?“
„Teďka. Hmm. Budu si dělat večeři, asi.“
„A co si budeš dělat? Co máš dobrého?“
„Asi… rýži nebo něco. Se zeleninou.“
„Vy s tou rýží porád, já bych ti udělala pořádné maso, brambor, co?
Ať se najíš, seš chudá!“
„Hmm…“
„A co, nějakého kamaráda, už tam máš?“
„Na to se mě ptáš pokaždé… Jó, mám tady kamarády.“
„Ale! Víš, jak to myslím.“
„Mhmm…“
“No, tak já tě nebudu otravovat už...“
„Neotravuješ.“
„Zavolej mamce, taky. Zavolej jí.”
„Mhmm, zavolám. Tak jo.“
„Měj se, kočičko,“
„Mhmm, zatím ahoj.“
„Papa...“
„Ahoj,“
„Měj se!“
„Pa.“
„A co si budeš dělat? Co máš dobrého?“
„Asi… rýži nebo něco. Se zeleninou.“
„Vy s tou rýží porád, já bych ti udělala pořádné maso, brambor, co?
Ať se najíš, seš chudá!“
„Hmm…“
„A co, nějakého kamaráda, už tam máš?“
„Na to se mě ptáš pokaždé… Jó, mám tady kamarády.“
„Ale! Víš, jak to myslím.“
„Mhmm…“
“No, tak já tě nebudu otravovat už...“
„Neotravuješ.“
„Zavolej mamce, taky. Zavolej jí.”
„Mhmm, zavolám. Tak jo.“
„Měj se, kočičko,“
„Mhmm, zatím ahoj.“
„Papa...“
„Ahoj,“
„Měj se!“
„Pa.“
Soška do školy
Anastassiya Astashkina
”Ještě pět minuuuut!”
”Ani náhodou! Zítra musíš vstávat brzo do školy. Máš připravený batoh?”
”Jooo, máám. Ach ne! Zapomněl jsem… Nemám úkol na výtvarku!”
”Jaký?”
”No, ten, co jsme dostali před měsícem. Sošku zvířátka.”
”To si myslíš vážně? Je skoro půlnoc!”
”Promiň, mami… Pomůžeš mi? Prosííím?”
