Zbytek rodiny propukne ve smích.
Tohle je klasika – skoro neslyší, a i když ano, zamyslí se a neposlouchá.
„V Plzni to vězení, znáš?“ zeptá se mě teď.
„V Plzni to vězení, znáš?“ zeptá se mě teď.
„No nikdy jsem tam nebyla,“ odpovím na tu náhodnou otázku.
„Tam za tim bele kasárne, na vojně sme…“ téma, ať už bylo jakékoliv, sklouzne do známých vod historek z vojny. Já i bratr se musíme pousmát.
„Dáš si slivovicu?“ zeptá se mého bratra.
„Dáš si slivovicu?“ zeptá se mého bratra.
„Už ne, jedna mi stačila.“
„Tak mě taky. Po téhle,“ řekne děda a dolije si štamprle. Domácí slivce neodolá, ale říká, že po tom co tuhle kopne, tak usne.
Konverzace trochu vázne. Všichni pozorují ryby v akvárku.
Děda popadne ze stolu čelovku a rozsvítí ji na nás.
„Ta hodně svítí,“ řekne.
My, oslepení náhlým světlem, namířeným přímo do našich zornic, jen trochu zamžouráme.
„No, svítí no,“ řekneme se smíchem. Takový soukromý vtip. Děda si hned nasadí čelovku na hlavu.
„S tim vidim na všecke slipke,“ poznamená a přepne bílé světlo na červené. „A s timhle mužu jit v noci potmě,“ dodá.
„Můžeš si ju dát zezadu na hlavu,“ řekne bratr a děda pokýve.
„No včel.“
Chvíli zase pozorujeme akvárium. Teta se mě a bratra na něco optá, když v tom děda vstane a i s čelovkou odejde. Nedá mi to.
„Kam to šel?“
„No na ty slipky.“
Bratr se zasměje: „Klasika.“
Děda má širokou historii s návštěvami slepic v dobách, kdy má u sebe návštěvu lidskou. Po chvilce se vrátí.
„Dvě vajíčka,“ oznámí věcně.
Odloží čelovku a dojde si pro telefon. Zase chce od bratra poradit s nějakým nastalým problémem. Je to jen něco přes půl roku, co došel k rozhodnutí, že chce dotykový telefon. Nikdo z rodiny z toho nebyl dvakrát nadšený.
„Kde ten nápad vzal?“ ptala jsem se tehdy mámy.
„Teta mu vnukla do hlavy, že s dotykáčem bude dělat daleko lepší fotky.“
„On něco fotí?“
Máma jen pokrčila rameny. Děda má v oblibě na svém notebooku upravovat fotky z našeho dětství a pak je tisknout na obálky k narozeninám. Všechny je mám samozřejmě schované v šuplíku.
„Měls nastevenej režim nerušit,“ říká bratr dědovi. Zatřesu hlavou.
„Měls nastevenej režim nerušit,“ říká bratr dědovi. Zatřesu hlavou.
S tím starým mobilem to bylo daleko jednodušší.
Po chvíli zase všichni tiše pozorují rybky.
