„Klasické tance,“ opáčil Martin, ale Ahmedův nechápavý výraz se nemění. S jeho slabou angličtinou je opravdu těžké vysvětlit mu, v čem tento sport spočívá. Chvíli mám pocit, že Ahmed sice chápe slova, ale ne jejich význam. Jsme na Sokotře, kde provozují pouze fotbal a nesportovní rybolov. Na islámské Sokotře, kde nesmí dívka ukázat ani tvář, natož aby se dotýkala cizího muže.
Naštěstí dostávám nápad. Od naší poslední návštěvy před dvěma lety se mnoho věcí na Sokotře změnilo. Jednou z nich jsou satelity Starlink, díky nimž je téměř všude přítomný internet.
Vyhledám soutěž v klasickém tanci na youtube a pouštím ji Ahmedovi.
Ten chvíli nevěřícně kouká na mobil a pak kroutí hlavou: „To není žádný sport.“
Výborně. Martin dlouhodobě haní fotbal, zatímco já jsem za jedno s Ahmedem.
Výborně. Martin dlouhodobě haní fotbal, zatímco já jsem za jedno s Ahmedem.
Jedna nula pro fotbal.
A fotbal navyšuje vedení i o den později, když ho hrajeme píchlým míčem na miniaturním dvorku s Ahmedovými malými bratry. Martin uznává, že je fotbal sice strašný, primitivní, stupidní, stupidní, fakt stupidní a hloupý sport, ale valčík by si s domorodci takhle pěkně nezatancoval.
