Alžběta Káninská
Usadil se pod smrkem. Les na něj shlížel očima mezerami v korunách stromů a poťouchle ševelil. Já vím, že jsi tu….
Zhluboka dýchal, plíce se mu plnily zelenou barvou až po okraj, přetékaly a nadouvaly se k prasknutí. Vůně byla omamná a uklidňující, tak dobře známá, jako když vás obejme starý přítel a vy i poletech bezpečně rozeznáte jeho pižmo. Prsty, které mimoděk zabořil do měkkého mechu, mu prozkoumávala mravenčí jednotka speciálního nasazení. Pozor, vetřelec!
V těch pevných, dobře střižených lakovkách a košili s límečkem tu nejspíš tak i skutečně působil.
Bezděky zdvihl zraky ke stromoví nad sebou a zavřel oči. Na kůži mu skrz jemné pletivo listů dopadaly laškovné zlatavé paprsky a hladily ho po skráních jako kdyby se ho snažily konejšit.
Tady jsi v bezpečí. Postaráme se o tebe. Patříš nám. I mravenci už se rozhodli stáhnout průzkumnou akci - pobíhali teď ve shlucích kousek od něj, kam odhodil svoji brašnu.
Svačina po levoboku! Hlásil mravenčí velitel.
Zadání:
Popište les všemi smysly a začněte větou: Usadil se pod smrkem.
Houbař
Valentýna Háková
Usadil se pod smrkem. Už prošel snad celý les. Sundal si boty i ponožky, protože už během chůze cítil rostoucí puchýř a ten teď nejspíš praskl. Bude lepší si tu na chvilku odpočinout. V košíku má jen dvě prašivé babky. To se na to mohl klidně vykašlat! Nad hlavou mu jemně zašustí křídla sojky a v dálce datel vyťukává do stromu vzkaz morzeovkou. Zhluboka se nadechne vlhkého, mechového vzduchu a opře se zády o kmen. Se zavřenýma očima ucítíl, jak se kolem něj míhají paprsky prosvítající skrz mihotavé větve. Vlastně ten výlet nebyl až tak zbytečný. Kdyby ho netlačila šiška do zadku, byl by tam tak seděl ještě o trochu déle.
Piškot
Regina Knapíková
Regina Knapíková
Usadil se pod smrkem a velmi, ale velmi potichu plakal. Kluci nebrečí, ale kluci co se ztratí v lese to můžou mít povolený. Achjo, všichni běželi správnou trasou, jen on ne a teď tu trčí. Nastražil uši jestli nezaslechne volání. Ale odpovědí mu byl pouze šelest listoví a ptačí písně překrývající se přes sebe. Učili ho hledat sever podle lišejníku, a tak se zvedl hledat jej na okolních stromech. Některé vypadaly krásně živě a jiné byly ztrouchnivělé a už to měli zapár. Hladil jejich kůru a to jej lehce zklidnilo, protože se již začínalo stmívat a on spíš než lišejník viděl už jen pouhé siluety stromoví. Kluci se nebojí, říkal si, achjo, tohle jsme tu dneska měli natrénovat, a já dopad takhle. Znova jej rozetřásly myšlenky i vtíravý studený vzduch, co se mu vkrádal pod šátek.
V tom lesní ticho prořízla hlasitá zvolání.
Piškote!!!
