Zase další ráno v našem rozkošném bytečku. Skoro všechno je tu prostě fajn- mé spolubydlící, kočka, naše výzdoba. Až na tu plíseň. Žlutý flek na stropě, na který mám výhled pokaždé když ulehnu do postele.
"Káto, jdu pro savo, je čas to tady konečně vystříkat," povídám spolubydlící jako náznak, že je čas se evakuovat.
Odcházím do kuchyně, kde zápasím s vrškem a započnu svou práci.
Krčím nosem, když ke mě proniká puch chloru, a když jsem hotová, otevírám naše prastará okna která nejdou nikdy pořádně zavřít a skoro je neotevíráme, proto asi ta plíseň. Je čas pořádně všechno vyvětrat a tak opouštím místnost. Za dvacet minut se můžu vrátit zpět. A když to udělám, zmocní se mě jakýsi krásný pocit . Otevřeným oknem dovnitř proudí sluníčko a já nasávám vzduch. Cítím v něm jakousi lehkost, jako by mě závany nadnášely. Je čerstvý, bez známek stop oderu čehokoliv hmatatelného, jen čistá esence nově rašících květin. To už tady dlouho nebylo, říkám si, tento pocit a tahle vůně. Rozpomenu se na časy loni, kdy tento pocit byl ve vzduchu naposled, a sama pro sebe se lehce pousměju. Venku je totiž vůně jara a je zase čas na sedánky v trávě s přáteli, slunečné procházky a kreslení na čerstvém vzduchu.
Zadání:
Napište krátký text se vzpomínkou na nějakou vůni.
Zadání:
Napište krátký text se vzpomínkou na nějakou vůni.
