6. srpna 2024

ZASVĚCENÍ - NAPSALA ALŽBĚTA KÁNINSKÁ

Na nebi svítí zlaté slunce, které dnes vrhá dlouhé tmavé stíny a městem se nese vůně kvetoucích šeříků. Na obrubí kašny, té kamenné, co do ní v létě lidé házejí mince pro štěstí, sedí dvě dívky. Jedna s tmavými vlasy vyčesanými do vysokého ohonu a druhá, bleďounká a vyhlížející trochu nervózně. 
Nad čímsi se sklánějí… ale pojďme blíž, ať si můžeme poslechnout, o čem se baví.
“A ty jsi vážně v životě neviděla mobil?” táže se zrovna dívka s ohonem a nevěřícně při těch slovech vraští čelo.
“Na mou věru ne, musíte mi věřit, madam!”
“Tak to je krejzy. Odkud, že jseš?”
“Z Verony, prosím pěkně.”
“Hustý. Takže u vás nevedete mobily… ale třeba televizi máte, ne?”
“Čeho že bychom měli míti, prosím pěkně?”
“No, televizi - máte, ne?”
Bledá dívka zavrtí znejistěle hlavou. V obličeji se jí zračí rozpaky, prsty mimoděk žmoulá lem šatů.
“Fakticky krejzy,” pronese znovu ta druhá, ale vzápětí se na ni přátelsky zazubí, “ale neva, všecko ti ukážu.”
“To byste byla velice laskava, Bůh vám to oplatí!”
Tmavovlasá přejde její slova mávnutím ruky a na telefonu vyťuká několikačíselný kód, načež se displej barevně rozsvítí.
“Takže, frajerko, tady najdeš všecko. Můžeš s tím volat, psát esemesky, dělat selfíčka, pouštět si písničky… no, a dokonce najít lásku svejch snů!”
“Ach, skutečně?! Lásku mých snů?”
“No to si piš! Hele!” otevře tmavovláska jednu z aplikací, “Todle je Tinder. Stačí pár svajpnutí - a voala!”
“Voila?” zopakuje bledá dívka nechápavě.
“No, najdeš tu spoustu borců, co se na tebe jen třesou!”
“Jak to ráčíte myslet… třesou?”
“No, jak bych to… Maj o tebe prostě zájem.”
“Ach tak…” vydechne dívka zamyšleně a v očích se jí cosi zaleskne. “A myslíte, má drahá přítelkyně, že má tento, jak vy říkáte, tinder i Romeo?”




Zadání: 
Vyberte nějakou známou historickou literární postavu a dosaďte ji do přítomnosti.