Zbabělec - napsala Natálie Hovorková

„Fuj je to!“ křiknu na ni. Už ani nedokážu spočítat, jak často jsem tuhle větu řekla. „To jsi tomu, dědo, dal. Proč sis ji pořizoval vlastně?“ ptám se v duchu. 

Neposlucha, o které mluvím se jmenuje Bora, vlastně Jola, podle papírů, ale nikdy jí tak nikdo neříkal. Jedná se o českého fouska, fenku, kterou vyhrál děda v kartách v hospodě. Nic ji ale nenaučil. 

Jsou to už dva roky, co nás děda opustil, a my ji máme na starost. 

Bora má už 7 let, já jí ráda říkám přezdívkou K.P.P. - kraví prasoprincezna. 

„Proč?“ ptáte se. Inu krom toho, že je zbabělec, je pěkný čuník, který sežere vše, co na zemi najde. 

„Sundej mi to, dělej!“ plácá mě tlapkou do stehna pokaždý, kdy jí nasadím košík, co kvůli tomu dostala. To druhé, co jsem zmínila je, že je totální zbabělec. 

„Je něco, čeho ona se nebojí?“ přemýšlím. 

No, bojí se kol, koloběžek, kočárky, ty si myslí že ji chtějí ulovit a děti sníst k svačině. 

„Zachraň mě!“ nebo „Dostaň mě odtud!“ jsou věty, které si myslím, že mi říká, když jdeme kolem rybářů či důchodců s hůlkami. 

„Do vody? Jen kam dosáhnu nohama dál ne.“ 

Psi jsou kamarádi. Kočky večeře, díky bohu za ten košík.
Ještě před tím, než jsme jí ho pořídili, asi před rokem mi ale provedla něco, na co v životě nezapomenu. Ten den se nic zvláštního nedělo, byla veselá, poslušná. 

Šli jsme zrovna kolem Kumánu, to je kopec tam u nás, když najednou mi utekla na kopec. 

Volám, nic. Lidi po mně koukají a pomalu jdou dál. 

Najednou z křoví vyběhne malý králík. 

„K noze!“ volám, ale je pozdě. Ona je neposlušná a moc rychlá. Přímo před očima mu zlomila vaz. Tak moc jak ten den jsem dlouho nebrečela. Pak dostala koš.

I když to nebylo naposledy, co mě rozbrečela, už nikdy naštěstí neudělala něco takového, jako ten den.