Šeď má mnoho odstínů. Snad ještě víc než jiné barvy. Jako typické Husákovo dítě jsem šeď doby vnímala hlavně ve městě, neboť rodná víska nás konejšila sytou zelení Moravského Krasu. Žili jsme tam tak trochu schovaní a utěšovali se prací na zahradĕ a pilnou četbou. Samozřejmě nikoliv oficiální literaturou doporučovanou socialistickým zřízením... O to více však tou napůl či úplně zakázanou... S každým takovým pročteným rokem ubýval zájem o potřeby záhonků a narůstal zájem o svět. Svět, který přijde. I k nám na Moravu. A bude barevný....
Růžové byly příběhy Lisy a Britty z Bullerbinu. A Gabry s Málinkou. Dokonce i Hanýžky s Martínkem, i když k nim se kulisy nevymýšlely lehce.
Také košile Jardy Metelky a Rychlonožky hrály všemi barvami, zatímco sníh nad usínajícími Broučky svou bělostí skoro oslepoval.
Béžový smutek z rozvodů a samoty zaváněl z Heleny Šmahelové a později z Vladimíra Párala.
Krásná sytá červenohnědost mazlavé hlíny z Atlanty a tmavých lesklých skrání strýčka Toma na nás zírala ze tmy okolo pionýrských táboráků.
Ten kontrast mezi upoceným pendlováním do škol ve velkoměstě a možností vyslat astrálně jen svou mysl na výlet, zakutat se do teplé postele a zírat do prázdná plného divadelních příběhů hraničil se schizofrenií.
Byli jsme připraveni, odchovanci dvojitých Babiček z národa písmáků.
I my jsme barevní.
A boomer is born...
Ten kontrast mezi upoceným pendlováním do škol ve velkoměstě a možností vyslat astrálně jen svou mysl na výlet, zakutat se do teplé postele a zírat do prázdná plného divadelních příběhů hraničil se schizofrenií.Dalo se to však se to natrénovat...
Fantasie je modrá jako obloha a letí jako pták. A voní jako moře, které nemáme.
A i když se později se Sherlockem nebo Kunderovým Falešným autostopem začaly barvy mísit a stále divočeji proměňovat, živost neztratily, právě naopak. Přelily se ze života vysněného do života skutečného.
Byli jsme připraveni, odchovanci dvojitých Babiček z národa písmáků.
I my jsme barevní.
A boomer is born...
