Opravdový cestovatel cestuje pěšky, vlakem, na zvířeti a jinými dobrodružnými způsoby.
„Kolína, Pardubic, České Třebové a Bohumína!“ Jiná města nikdy v nádražním rozhlase neslyším. Jenže do žádné z těchto destinací cestovat nehodlám.
Jakékoli zvíře, kterému jsem schopen vylézt na hřbet, není dle obecných zvyklostí považováno za jezdecké. A za druhé by mě neuneslo. Bavíme se zde o psovi, koze, praseti a podobných. Na zvíře, které mě unese, nevylezu a ještě se ho bojím.
Ještě je tu letadlo. Ale plechovou rourou s plechovou toaletou, kde vše v kabině mají na povel dvě blondýny v minisukni a v kokpitu to řídí dva na zemi neustále zlitý namachrovanci? Ti co si porovnávají EGA na rybníku petroleje deset kilometrů nad zemí? Děkuju, raději se nechám po zabijačce bez chleba zazdít do špajzu.
2) Zvyk
Zvyk je železná košile. Doma mám vlevo od ložnice toaletu, vpravo květiny, proti kuchyň. Pokud je to někde jinak, zpravidla z toho profitují pouze květiny a to dočasně. Nejprve pookřejí a rozkvetou (a to včetně zelených, nekvetoucích). Později začnou churavět až uschnou.
3) Hygiena
Toaleta a sprchový kout jako takové. V každém hotelu je toaleta přišroubována na zeď. V každém hotelu, kde je toaleta přišroubována na zeď se po usednutí mou stotřicetikilogramovou postavou začnou vytahovat šrouby, kterými je přidělána ze zdi a to včetně hmoždinek. Toaleta se tak stává tureckou, jakkoli je sama keramika luxusní a honosná. Ale trefujte se vertikálně do díry ve zdi… Sprchové kouty jsou dle mě určené k nerušené meditaci. K mytí jsou však naprosto nevhodné. V těchto skleněných rakvích nastojato nelze pohnout rukou k nanesení mýdla na tělo a většinou se ke mně nevejde voda a to ani volně padající ze sprchové hlavice. Stejně tak mi nevyhovuje přírodní záchod- tzv ruský, skládající se ze dvou klacků. Jeden se zapíchne do země a při vykonávání potřeby se jej držíte, druhým- volným odháníte šakaly a vlky.
4) Jazyk
Domluvím se jen v Česku. A i tam jen od Tábora k Roudnici a mezi Žatcem a Čáslaví. Od Čáslavi napravo začíná Asie. Vlevo a dole skopčáci a Ústí? Byli jste poslední dobou v Ústí? Tak se asi chápeme.... Není nic horšího, než když posloucháte někoho, komu nerozumíte.
„Terészvárosznerhermsum MAREK BÚCKÓfós i pínaest net echtnaráthosz!“
„Mluvili jste o mě?“
„No, nokamaraden…“
Přitom skálopevně víte, že o vás mluví jako o debilovi, jen to nedokážete.
Pozor na telefonické překladače! Brilantně zneužijí fonetické podobnosti, kterou má- jako na čerta vždy ten nejzdvořilejší výraz- naopak s nejvulgárnějším homonymem nebo obdobně znějícím slovem
5) Odlišná jídla
Pomineme-li Čínu a rčení, že Číňané snědí vše co má čtyři nohy (kromě stolu), jídlo je velký důvod k tomu necpat se nikam, kde tomu nerozumíme. Pokud jídlo nepřeperu (chobotnice, dravé ryby, málo zabitý kačer) nedávám ho vůbec na stůl. Dále je třeba dát si pozor, když se trubky od digestoří barví do ruda, plech chytá plamenem a u sporáků stojí Indové. V tom případě se rozumný Středoevropan, nenechal-li si při stavbě komína vyvložkovat i hubu, zdrží oběda. Navíc to jejich bronzové nádobí smrdí po starých desetikorunách a stejnou příchuť má jídlo na něm podávané. To vím naprosto přesně, manželka mi platidla vyšších nominálních hodnot nesvěřuje, takže doslova smrdím korunou. Samostatnou kapitolu tvoří hůlky. Pokud zvíře, či rostlina určené k jídlu nejde hůlkou na talíři napíchnout- nenajím se. Při středověkých hostinách se jedlo rukama. Jednou jsem to zkusil. Chytil jsem do měkka upečené kuře za konce stehýnek, trhnul a v rukou jsem držel dvě holé stehenní kosti. Kuře se po pádu na špinavou podlahu odrazilo ke psovi a ten s mrzáčkem bez stehenních kostí upaloval do boudy.
6) Náboženství
Vcházím do synagogy a smekám. Spokojen sám se sebou, jak jsem slušně vychován. Vychování nerozporuji. Jenom je nutno říci, že jsem vychovaný debil. Pokud přijdu do kostela a smeknu, je to tak
7) Horko a chlad
Mám se zúčastnit víkendového kurzu chůze po žhavých uhlících. Po zjištění, že moře v Chorvatsku má 33°C, mi přijde brouzdání pobřežním šelfem jako mnohem větší výzva. V tom nelidském horku navíc řvou cikády jak cikáňata před nově otevřeným McDonaldem. To zaujme naší legálně s sebou vezenou očkovanou kočku vlastnící dokonce europet pas s fotkou. Nad ránem se rozhodne cikády pochytat. První tři hodiny jí to baví, k ránu už jí ale mrká oko. Po týdnu, když slyší obyčejnou luční kobylku, zabarikáduje se na kočičím záchůdku. V zimě je to, pokud se topí na hotelu, bezpečnější. Nemám-li tedy na autě čínské zimní gumy, vyráběné v kantonu, kde nikdy nepadal sníh.
8) Odlišná kultura
Pro někoho možná není od věci si zakrývat manželku, aby mu ji nikdo ani neočumoval. Já tedy ve svých kulturních zvyklostech takto daleko rozhodně nezacházím. Manželku ani v arabském světě nenutím se zahalovat. I po těch letech jí to stále sluší a mám-li v garáži pěkného veterána, musím se s ním občasnou jízdou pochlubit sousedům- ne schovávat pod plachtou.
9) Cizokrajná a jedovatá zvířata
Všechno, co může kousnout, vás kousne. Všechno, co vás může něčím nakazit, vás něčím nakazí. Všechno, co se tváří roztomile, je zlý. Všechno, co se tváří zle, je taky zlý. Všechno, co má hnusný žlutý zuby, je jedovatý. Všechno, co nemá žádný zuby, má nějakej osten na prdeli, nebo tak něco a je to taky jedovatý. Kočka není jedovatá, ale má blechy a všecko počurá.
10) Celníci a celnice
Všichni celníci jsou úplatný mrchy. Když to ale nejméně potřebuju, narazím na neúplatného exota.
1)Dopravní prostředek
Opravdový cestovatel cestuje pěšky, vlakem, na zvířeti a jinými dobrodružnými způsoby. Pěšky dojdu maximálně do sousední vesnice. Ve vlaku jsem odkázán na to, kam vedou koleje. Ty v celém Česku- pokud vím- vedou vždy do:
„Kolína, Pardubic, České Třebové a Bohumína!“ jiná města nikdy v nádražním rozhlase neslyším. Jenže do žádné z těchto destinací cestovat nehodlám.
Jakékoli zvíře, kterému jsem schopen vylézt na hřbet, zaprvé není dle obecných zvyklostí považováno za jezdecké. A za druhé by mě neuneslo. Bavíme se zde o kohoutu, psovi, koze, praseti a podobných. Na zvíře, které mě unese, nevylezu a ještě se ho bojím.
Ještě je tu letadlo. Ale plechovou rourou s plechovou toaletou, kde vše v kabině mají na povel dvě blondýny v minisukni a v kokpitu to řídí dva namachrovaný alkoholici, co si porovnávají EGA na rybníku petroleje deset kilometrů nad zemí? Děkuju, raději se nechám po zabijačce bez chleba zazdít do špajzu.
2)Zvyk
Zvyk je železná košile. Doma mám vlevo od ložnice toaletu, vpravo květiny, proti kuchyň. Pokud je to někde jinak, zpravidla z toho profitují pouze květiny květiny a to dočasně. Nejprve pookřejí a rozkvetou (a to včetně zelených- nekvetoucích). Později začnou churavět až uschnou. Pokud si rozespalý spletu sporák s bidetem… “Jau!“ končí to popáleninou. Indukce je při tomto omylu bezpečnější, ale pozor na piercing. Rozbitá hlava o digestoř už je jen zpestřením pobytu.
3)Hygiena
Toaleta a sprchový kout jako takové. V každém hotelu je toaleta přišroubována na zeď. V každém hotelu, kde je toaleta přišroubována na zeď se po usednutí začnou vytahovat šrouby, kterými je přidělána ze zdi a to včetně hmoždinek. Toaleta se tak stává tureckou, jakkoli je sama keramika luxusní a honosná. Ale trefujte se vertikálně do díry ve zdi… Sprchové kouty jsou dle mě určené k nerušené meditaci. K mytí jsou však naprosto nevhodné. V těchto skleněných rakvích nastojato nelze pohnout rukou k nanesení mýdla na tělo a většinou se ke mně nevejde voda a to ani volně padající ze sprchové hlavice. Stejně tak mi nevyhovuje přírodní záchod- tzv ruský, skládající se ze dvou klacků. Jeden se zapíchne do země a při vykonávání potřeby se jej držíte, druhým- volným odháníte šakaly a vlky.
4) Jazyk
Domluvím se jen v Česku. A i tam jenod Tábora k Roudnici a mezi Žatcem a Čáslaví. Od Čáslavi napravo začíná Asie. Vlevo a dole skopčáci a Ústí? Byli jste poslední dobou v Ústí? Tak se asi chápeme.... Není nic horšího, než když posloucháte někoho, komu nerozumíte. V Maďarsku:
„TerészvárosznerhermsumBÚCKÓfós i pínaest net echtnaráthosz!“
„Mluvili jste o mě?“
„No,nokamaraden…“
Přitomskálopevně víte, že o vás mluví jako o debilovi,jen tonedokážete.
Pozor na telefonické překladače!Brilantně zneužijí fonetické podobnosti, kterou má- jako na čerta vždy ten nejzdvořilejší výraz- naopak se třemi nejvulgárnějšími homonymy, nebo obdobně znějícími slovyv daném jazyce. Ty se týkají téměř bez výhrad hromadné soulože mezi více živočišnými druhy, ďábelského zaklínadla hostitelových dětí, nebo znamenají nemravný návrh nejstarší ženě v rodině. Vyhnětese posunkům. Ať už, že je někdo jednička, že bychom mohli lízat nanuka a spousta dalších.
5)Odlišná jídla
Pomineme li Čínu a rčení, že číňané snědí vše co má čtyři nohy- kromě stolu, jídlo je velký důvod k tomu necpat se nikam, kde tomu nerozumíme. Pokud jídlo nepřeperu (chobotnice, dravé ryby, málo zabitý kačer) nedávám ho vůbec na stůl. Dále je třeba dát si pozor, když se trubky od digestoří barví do ruda, plech chytá plamenem a u sporáků stojí Indové.V tom případě se rozumný středoevropan, nenechal-li si při stavbě komína vyvložkovat i hubu, zdrží oběda. Navíc to jejich bronzové nádobí smrdí po starých desetikorunách a stejnou příchuť má jídlo na něm podávané. To vím naprosto přesně, manželka mi platidla vyšších nominálních hodnot nesvěřuje, takže doslova smrdím desetikorunou.Samostatnou kapitolu tvoří hůlky. Pokud zvíře, či rostlina určené k jídlu nejde hůlkou na talíři napíchnout- nenajím se. Při středověkých hostinách se jedlo rukama. Jednou jsem to zkusil. Chytil jsem do měkka upečené kuře za konce stehýnek, trhnul a v rukou jsem držel dvě holé stehenní kosti. Kuře se po pádu na špinavou podlahu odrazilo ke psovi a ten s mrzáčkem bez stehenních kostí upaloval do boudy.
6) Horko a chlad
Mám se zúčastnit víkendového kurzu chůze po žhavých uhlících. Po zjištění, že moře v Chorvatsku má 33°C, mi přijde brouzdání pobřežním šelfem jako mnohem větší výzva. V tom nelidském horku navíc řvou cikády jak cikáňata před nově otevřeným Mc Donaldem. To zaujme naší legálně s sebou vezenou očkovanou kočku vlastnící dokonce europet pas s fotkou.Nad ránem se rozhodne cikády pochytat. První tři hodiny jí to baví, k ránu už jí ale mrká oko.Po týdnu, když slyšíobyčejnou luční kobylku, zabarikáduje se na kočičím záchůdku. V zimě je to, pokud se topí na hotelu, bezpečnější. Nemám- li tedy na autě čínské zimní gumy, vyráběné v kantonu, kde nikdy nepadal sníh.
7) Cizokrajná a jedovatá zvířata
Všechno, co může kousnout, vás kousne, Všechno, co vás může něčím nakazit, vás něčím nakazí. Všechno, co se tváří roztomile je zlý. Všechno, co se tváří zle, je taky zlý. Všechno, co má hnusný žlutý zuby, je jedovatý. Všechno, co nemá žádný zuby, má nějakej osten na prdeli, nebo tak něco a je to taky jedovatý. Kočka není jedovatá, ale má blechy a všecko počurá.
8) Celníci a celnice
Všichni celníci jsou úplatný mrchy. Když to ale nejméně potřebuju, narazím na neúplatného exota. Tam, kde jsou zrušené hranice, bude zcela jistě namátková kontrola celní zprávy. Chci-li uplatit cigaretami, narazím na celníka nekuřáka, uplácím-li alkoholem, celník nechlastá. Jedu jen k babičce do Čerčan, hranice široko daleko žádná a myslím si, že jsem na celníky vyzrál? Jejda! Kdo to na jeden jediný kousek najel na D1? A kdo to nekoupil známku?
9) Odlišná kultura
Pro někoho možná není od věci si zakrývat manželku, aby mu ji nikdo ani neočumoval. Je to tedy věc názoru, setkal jsem se i s úplně odlišným názorem: „Kdo oráš pole mé, šetříš pluh můj a proto jsi přítelem…“ Případně, že milenec je v podstatě nový příbuzný, kterého manželka rodině obstarala. Bývá mladý, zábavný a jako člen širší rodiny jeden z nejméně potřebných. Takový nenáročný chlapík, který v rámci své skromnosti nestojí o zbytečnou popularitu a altruisticky dělá, jako by nebyl. A jak souvisí s cestováním? Ano správně. Přijíždí téměř okamžitě po odjezdu pána domu na kratší i delší cestu. Já tedy ve svých kulturních zvyklostech takto daleko rozhodně nezacházím. Manželku ani nenutím se zahalovat. I po těch letech jí to stále sluší a mám-li v garáži pěkného veterána, musím se s ním občasnou jízdou pochlubit sousedům- ne schovávat pod plachtou.
10) Náboženství
Vcházím do synagogy a smekám. Spokojen sám se sebou, jak jsem slušně vychován. Vychování nerozporuji. Jenom je nutno říci, že jsem vychovaný debil. Pokud přijdu do kostela a smeknu, je to tak v pořádku. Usednu do lavice a položím si nohy na to prkno- podlemě- k tomu určené. Pozor! Pokročil jsem, stávám se nevychovaným debilem, protože to prkno je určené ke klečení. Bába, co na něm bude klečet v nových punčochách na marastu z mých bagančat, mi jistě bude vděčná. A když půjdu do mešity, zujuse. Že nejdu na návštěvu v paneláku? Takhle mi to řekli, neřeším.
