Nikdy jsem nezažila zlomené srdce, ale řekla bych, že nebolí, tak jako to mé už pár dní. Nešlo to dál nevnímat a tak jsem šla navštívit svého doktora. Řekla jsem si, že když z toho nic nebude, tak aspoň budu mít klid na duši. Poté, co jsem ale viděla zděšený výraz na tváři experta, přes tyhle bolesti, srdce mi trochu přeskočilo. Jeho zvláštní tlukot se roznášel po tiché ordinaci, kde jen hodiny pravidelně odbíjely. Do toho vzešlo z jeho úst, že má situace nevypadá dobře. Ale aby si mohl být stoprocentně jistý, provede si na mě ještě dnes všechny testy, jaký jsou možný udělat. A teď tu sedím, čekám, až si mě zavolá a řekne mi, že se jenom spletl, abych se ničeho nebála.
„Slyšíte mě?“
Trhnu sebou, jako bych se probudila ze špatného snu. Už nesedím na lavici v čekárně, ale na židli v ordinaci. Rychle jsem zpozorním na doktorův vážný výraz ve tváři a na jeho složené ruce na stole. Jakoby právě jemu něco tížilo na srdci.
Odlehčím mu: „Prosím?“ vyslechnu si to, co mi chce povědět, i když trochu nerada.
„Říkám, že vám dávám půl roku, rok maximálně,“ posouvá mi přes stůl poměrně silný štos papírů s mým jménem na titulní straně. Letmo se jimi pročítám, vůbec jim ale nerozumím a nic v nich o sobě nevyčtu.
„Aha... Takže už k ávm nemusím?“
„Doporučuji, pravidelné kontroly, abychom zajistili váš nejlepší a nejdelší čas. Samozřejmě volba je na ásv. V těchto případech je konec nevyhnutelný, a tak pouze bolesti odlehčujeme. Nechte si to projít hlavou, jinak jste kdykoliv vítána.“
„Dobrá, děkuji,“ zvednu se a tiše odcházím domů.
Odlehčím mu: „Prosím?“ vyslechnu si to, co mi chce povědět, i když trochu nerada.
„Říkám, že vám dávám půl roku, rok maximálně,“ posouvá mi přes stůl poměrně silný štos papírů s mým jménem na titulní straně. Letmo se jimi pročítám, vůbec jim ale nerozumím a nic v nich o sobě nevyčtu.
„Aha... Takže už k ávm nemusím?“
„Doporučuji, pravidelné kontroly, abychom zajistili váš nejlepší a nejdelší čas. Samozřejmě volba je na ásv. V těchto případech je konec nevyhnutelný, a tak pouze bolesti odlehčujeme. Nechte si to projít hlavou, jinak jste kdykoliv vítána.“
„Dobrá, děkuji,“ zvednu se a tiše odcházím domů.
Jak si tak žiju se svým srdcem, smířená, že mi čas od času hluboce zapíchne, dny mi plynou pomaleji. Cítím, že i to srdce zpomaluje, ale to je určitě jen známka jeho dosluhování, alespoň podle slov pana doktora. Přesto se po tom klidném roce od naší schůzky rozhodnu se s ním osobně rozloučit. Když mě uvítal v jeho ordinaci, nevěřícně si mě prohlížel. Mezi krátké dotazování, zda-li se cítím dobře a jestli nepociťuji nějaké bolesti, už poslouchal mé umírněné srdce.
„Halo, posloucháte mě?“
„Promiňte, co jste říkal?“
„Že nevěřím svým očím. Vy jste jako vyměněná. Říkám ámv, že se hezky můžete vrátit do svého normálního života,“ odkládá si stetoskop a přechází ke svému stolu.
Zaražená na něj koukám. Naděje mi zableskne v očích.
Znamená to, že už budu v pořádku?
„Berte to jako druhou šanci a užívejte si ji.“
„Dobrá, děkuji a na shledanou.“
„No nemáte za co, mě děkovat, na shledanou.“
Zavírám za sebou dveře a ještě nějakou dobou budu tuhle nečekanou zprávu zpracovávat.
„Berte to jako druhou šanci a užívejte si ji.“
„Dobrá, děkuji a na shledanou.“
„No nemáte za co, mě děkovat, na shledanou.“
Zavírám za sebou dveře a ještě nějakou dobou budu tuhle nečekanou zprávu zpracovávat.
Zadání:
Napište příběh podle schématu: Někdo někam jde, něco tam zažije, jde tam druhý den (za kratší dobu) a potvrdí si to, jde tam za rok (za delší dobu) a zjistí, že vše bylo jinak.
