Hlavy na vlajkách Sardinie a Korsiky - napsala Sabina Prisender

Sardinie a Korsika. Původně patřily tyto dva sousední středomořské ostrovy dohromady a jezdilo se k nim z Toskánska.

Dnes jsou rozdílné... až na druhý pohled, ale o to víc. Sardinie patří Itálii, Korsika Francouzům.
Hodně prozrazují už jejich vlajky.

Sardové a Korsičané

Sardů jsou dva miliony a celá Itálie je má přinejmenším za podivíny. Tvrdohlavé, uzavřené, zalezlé v kopcích, hovořící nesrozumitelnou hatmatilkou. Jezdí se k nim za teplem a čistými plážemi a skvĕlou mořskou kuchyní. V horách jsou místní lidé spíš uzavření mezi sebou.
Korsičané jsou vzácní, je jich jen asi 350 000 a těch s opravdovými kořeny na jednom z nejpůvabnějších ostrovů Středomoří ještě mnohem méně. 

Hory jsou vyšší, stráně zelenější, vendetta nekonečná. Zpívá se drsně a pořád. Mluví se srozumitelně, protože centralistická Paříž dbá na jednotné školství. 

Někde se ovšem nemluví vůbec, hned se střílí. 

Vaří se polofrancouzsky a po stĕnách nespočetných tunelů se posílá kontinent k čertu.

Hlavy na vlajkách
Sardská vlajka je rozdělená červeným křížem Svatého Jiřího, patrona templářů a hvězdy středověku, na čtyři bílá pole. V každém z nich se nachází stejná useknutá černá hlava s bílou páskou přes čelo. 

Hlavy se dívají od roku 1999 vpravo směrem k Itálii. 

Do té doby hleděly tyto čtyři hlavy Maurů vpravo, ale vlastně nehleděly, měly totiž oči převázané bílou páskou. A v uších velké bílé kruhové náušnice, symbol poroby a otroctví.

Pedro de Aragon zavedl tuto vlajku ve všech svých državách, takže i na Sardínii, když v daleké Andalusii porazil Saracény během začínající Reconquista - znovudobývání Pyrenejského poloostrova křesťany. Každá hlava zastupuje jedno dobyté město, Saragossu, Murcii, Valencii a Mallorcu.
Bandiera dei Quattro Mori aneb vlajka čtyř Maurů. Dnes už většinou bez pásek. Najdete ji ovšem po různých zahradách a zadních dvorcích v nejrozličnĕjších kombinacích. Někdy i hrůzných.

Vlajka Korsiky se omezuje na hlavu jednu, bez náušnice a v nejzapadlejších horských hnízdech bez pásky. Podle legendy si po porážce posledních Maurů městy Janovem a Pisou jeden maurský zajatec pásku před popravou sám zvedl, aby viděl přicházet smrt.
Jako oficiální státní znak byla černá hlava ustanovená i "Otcem národa" Pasqualem Paolim v roce 1755, samozřejmě už bez šátku a náušnice. Následovala čtrnáctiletá autonomie, než převzali nadvládu Francouzi, a brzy poté začal Korsičan Buonaparte sjednocovat celý svět pod francouzskou botou. Vlajka byla až do roku 1980 zakázána.

Tête de maure aneb maurská hlava má být znakem svobody. Dívá se vždycky směrem doleva, na volné moře.
Bojovníci za nezávislost ovšem občas na znamení protestu sněhobílý šátek přes oči zase ztáhnou...

Nešlo by to bezhlavěji?

Původní verze:

Není hlava jako hlava aneb Volání svobody

Sardů jsou 2 miliony a celá Itálie je má přinejmenším za podivíny. Tvrdohlavé, uzavřené, zalezlé v kopcích, hovořící nesrozumitelnou hatmatilkou. Jezdí se tam za teplem a čistými plážemi a skvĕlou mořskou kuchyní, v horách jsou domácí spíš mezi sebou.
Korsičané jsou vzácní, je jich jen asi 350 000 a těch s opravdovými kořeny na jednom z nejpůvabnějších ostrovů Středomoří ještě mnohem méně. Hory jsou vyšší, stráně zelenější, vendetta nekonečná. Zpívá se drsně a pořád. Mluví se srozumitelně, protože centralistická Paříž dbá na jednotné školství. Někde se ovšem nemluví vůbec, hned se střílí. Vaří se polofrancouzsky a po stĕnách nespočetných tunelů se posílá kontinent k čertu.

Původně patřily tyto dva ostrovy dohromady, a chodilo se k nim z Toskánska.
Dnes jsou rozdílné až na druhý pohled, ale o to víc.
Hodně prozrazují už jejich vlajky.

Ta sardská je rozdělena červeným křížem Svatého Jiřího, patrona templářů a hvězdy středověku, na 4 bílá pole. V každém z nich se nachází stejná useknutá černá hlava s bílou páskou přes čelo. Dívají se vlevo, od roku 1999, směrem k Itálii. Do té doby hleděly tyto čtyři hlavy Maurů vpravo, ale vlastně nehleděly, měly totiž oči převázané bílou páskou. A v uších velké bílé kruhové náušnice, symbol poroby a otroctví.
Pedro de Aragon zavedl tuto vlajku ve všech svých državách, takže i na Sardínii, když v daleké Andalusii porazil během začínající Reconquista Saracény. Každá hlava zastupuje jedno dobyté město, Saragossu, Murcii, Valencii a Mallorcu.
Bandiera dei Quattro Mori. Dnes už většinou bez pásek. Najdete ji ovšem po různých zahradách a zadních dvorcích v nejrozličnĕjších kombinacích. Někdy i hrůzných.

Vlajka Korsiky se omezuje na hlavu jednu, bez náušnice a i v nejzapadlejších horských hnízdech bez pásky. Podle legendy si po porážce posledních Maurů Janovem a Pisou jeden maurský zajatec pásku před popravou sám zvedl, aby viděl přicházet smrt.
Jako oficiální státní znak byla černá hlava ustanovená i "Otcem národa" Pasquale Paoli v roce 1755, samozřejmě už bez šátku a náušnice. Následovala čtrnáctiletá autonomie, než převzali nadvládu Francouzi, a brzy začal Korsičan Buonaparte sjednocovat pod francouzskou botou celý svět. Vlajka byla až do roku 1980 zakázána.
Tête de maure má být znakem svobody. Dívá se vždycky směrem doprava, na volné moře.
Bojovníci za nezávislost ovšem občas na znamení protestu ten sněhobílý šátek přes ty oči zase ztáhnou...

Nešlo by to bezhlavěji ?