To, že se kolem mě hemží takových lidí, co se u všechno zastavují, je jen návnada, na kterou se nenechám chytit. Když svižně procházím mezi lidmi, něco ale tak nádherně zavonělo a mé tělo se samo zastavilo. Duchem jsem se přemístila do Francie k rodinné večeři, když už všichni dávno dojedli a nezbývalo nic jiného, než zakončit dlouhý večer ochutnávkou sýrů všech druhů. Těch jsem si nikdy neodpustila, od tvrdých po měkkých až plesnivých, kravčí kozí, ach, i ty ovčí. A od každého aspoň kousek na dobrou noc.
Co se dá dělat, už mám tu peněženku stejně v ruce.
„Sto gramů tohoto,“ poprosím.
„Aargh, ten je zrralý 12 měsíců, moc dobrrý.“ Pán je Francouz? Svěřuji mu život, alespoň co se sýru týče.
Zadání:
Napište příběh, ve kterém bude vzpomínka na nějakou vůni.
