Druhý stupeň základky, osmá třída. Potím se, jelikož slunce venku nesvítí, ale smaží. Otrávená stojím na školním stadionu společně s několika dalšími spolužačkami. Přesně vím, co bude následovat.
Pan Johanovský ve svých naseklých kraťasech
značky Adidas svírá v ruce píšťalku.
„Tak dámy, dneska se protáhneme a
pojedeme trochu na ty zadečky,“ říká a u toho se culí od ucha k uchu. Je
to stejný jako každý rok. Stejně si to odbít musíme.
„Jak rychle musíte běžet a
kolik je třeba uběhnout už víte!“
Všechny se neochotně protahujeme a koukáme
jedna na druhou.
„Tak jsme protažený?“ Johanovský celej natěšenej pískne na
plastovou píšťalku a my jako stádo pubertální znechucené zvěře vybíháme ku
předu.