K nejstarším sklárnám v Čechách patří i sklárna v Anníně, ani ne 30 km od Železné Rudy.
Annín leží mezi Sušicí a Kašperskými horami. Při návštěvě Šumavy je zajímavé se ve sklárně zastavit a dozvědět se něco o odvětví, které proslavilo naši zem.
Sklárna je přístupná každý den a součástí návštěvy je i muzeum, které připomíná tradice šumavského sklářství. Jsou tam ukázky dochovaných výrobků zdejší sklárny a brusírny.
Při návštěvě uvidíte celý proces výroby skla, od přípravy tzv. sklářského kmene, který obsahuje písek, sodu, vápenec a potaš, až po tavení a ruční zpracování.
Foukání skla je velmi fyzicky náročné, sklovina na sklářské píšťale je dost těžká.
Některé procesy jsou v současné době mechanizované, ale většina výrobků dutého skla se stále dělá ručně.
Sklo se taví minimálně při teplotě 1 200 až 2 000 stupňů. Výroba dutého skla je v Anníně od roku 1796 a svou největší proslulost získala čirým hutním sklem, tzv. křišťálem.
Aby sklo bylo čiré (bez bublinek), musí se na závěr tavby čeřit. Pro získání jiné barvy se přidávají oxidy kovů, které sklovinu zabarví na požadovanou barvu. Např. přidáním oxidu železitého vzniká sklo zelené, kobaltem modré, zlatem červené, uranem žlutozelené atd.
Mnoho návštěvníků po shlédnutí toho, jak se sklo vyrábí, si chce odnést vzpomínku na tento zážitek. Prodejní galerie, která je součástí muzea, nabízí originální české broušené sklo s tradičními i moderními vzory. Šumava nabízí nejen krásy přírody, ale i mnoho jiného, co se dá nazvat krásou pro oko.
Dalším připomenutím tradiční sklářské oblasti je i kostel sv. Vintíře v Dobré Vodě. Od 12. stol. zde stála kaple, která byla oblíbeným poutním místem. Ta byla nahrazena roku 1706 zděným kostelíkem a stal se vyhlášeným poutním místem. Po ukončení II. sv. války místo chátralo a využívalo se i jako sklad obilí.
Roku 1995 byl kostel zrekonstruován a znovu vysvěcen.
Při návštěvě uvidíte celý proces výroby skla, od přípravy tzv. sklářského kmene, který obsahuje písek, sodu, vápenec a potaš, až po tavení a ruční zpracování.
Foukání skla je velmi fyzicky náročné, sklovina na sklářské píšťale je dost těžká.
Některé procesy jsou v současné době mechanizované, ale většina výrobků dutého skla se stále dělá ručně.
Sklo se taví minimálně při teplotě 1 200 až 2 000 stupňů. Výroba dutého skla je v Anníně od roku 1796 a svou největší proslulost získala čirým hutním sklem, tzv. křišťálem.
Aby sklo bylo čiré (bez bublinek), musí se na závěr tavby čeřit. Pro získání jiné barvy se přidávají oxidy kovů, které sklovinu zabarví na požadovanou barvu. Např. přidáním oxidu železitého vzniká sklo zelené, kobaltem modré, zlatem červené, uranem žlutozelené atd.
Mnoho návštěvníků po shlédnutí toho, jak se sklo vyrábí, si chce odnést vzpomínku na tento zážitek. Prodejní galerie, která je součástí muzea, nabízí originální české broušené sklo s tradičními i moderními vzory. Šumava nabízí nejen krásy přírody, ale i mnoho jiného, co se dá nazvat krásou pro oko.
Dalším připomenutím tradiční sklářské oblasti je i kostel sv. Vintíře v Dobré Vodě. Od 12. stol. zde stála kaple, která byla oblíbeným poutním místem. Ta byla nahrazena roku 1706 zděným kostelíkem a stal se vyhlášeným poutním místem. Po ukončení II. sv. války místo chátralo a využívalo se i jako sklad obilí.
Roku 1995 byl kostel zrekonstruován a znovu vysvěcen.
Jeho výzdoba je celá ze světle zeleného tzv. lesního skla. Oltář je přes 3 m vysoký a obsahuje 35 figurek českých a německých světců. I 14 zastavení křížové cesty je ze skla, stejně jako pult na čtení bible a betlém. Na vše dohlíží skleněná socha sv. Vintíře.
I tímto malebným kostelíkem má Šumava další světové prvenství.
