Inspirujte se písničkou Šla Nanynka do zelí a sepište příběh Nanynky v jiném žánru či stylu.
Rozsudek jménem republiky
Okresní soud Praha-východ rozhodl v hlavním líčení konaném dne 27. června 2024 samosoudkyní Mgr. Pavlou Nejchytřejší, takto:
Obžalovaná Anna B., narozena 16.5.1977, povoláním pěstitelka košťálové bio zeleniny, trvale bytem Mezi poli 425, Říčatany, 215 01
je vinna tím,
že
vyhrožovala žalobci, Josefu G., narozenému 1. 6. 1980, povoláním kontrolor daňové správy, který v rámci své profese prověřoval anonymní udání na možné nekalé podnikatelské praktiky Anny B. a možné krácení daně dle §240 trestního zákoníku. Ačkoli toto prokázáno nebylo, žalovaná se dopustila trestného činu vyhrožování dle § 353 trestního zákoníku.
Žalobce doslova uvádí: „Opakovaně na mě volala Tytyty, tytyty, ty to budeš platiti.“ Dále se obžalovaná dopouštěla podplácení dle § 332 trestního zákoníku, když se opakovaně snažila Josefa G. za pomoci familiárního oslovení nalákat na podzimní zelné hody. Obžalovaná svou vinu popírá, naopak viní žalobce z poškození cizí věci, jíž se měl dopustit rozšlapáním ratanového košíku na zelí, dědictví po babičce. Žalobce v této věci uvedl, že k devastaci koše došlo z jeho strany omylem, neboť jej díky své vrozené šilhavosti neviděl včas a nedokázal se mu vyhnout. Škodu vyčíslenou obžalovanou žalobce nijak nerozporoval a bezodkladně ji uhradil, proto již není předmětem dalšího vyšetřování.
Obžalovaná Anna B. dále ve snaze o údajné uklidnění situace a zabránění vesnické ostudě v dobré víře vyhrožovala žalobci, ať se s ní do křížku nepouští, neboť ona je na Babočert napojena více než on.
Žalobce přesto neváhal a na vojnu s Annou B., vykazující dle psychologických vyšetření uložených ve spise zjevné známky hysterie, se přece dal a truc udělal nikoli svým rodičům, ale všem zelinářům v okolí, neboť ti musí rozhodnutím nejvyššího úřadu z nejvyšších přejít z pěstování zelí na kapustu, mrkev či brambory.
Obžalovaná se dle výše uvedeného prokazatelně dopustila trestného činu vyhrožování dle § 353 trestního zákoníku a dále trestného činu podplacení dle § 332 trestního zákoníku, za což se odsuzuje k trestu odnětí svobody v délce trvání tří kapustových sezon.
Bylo nebylo, v kraji úrodné půdy žila Nanynka se svými rodiči, drobnými zemědělci. Ačkoli už téměř završila své druhé desetiletí, jinak než Nanynka jí nikdo neřekl. V duchu rodinné tradice pokračovala i současná generace v obdělávání nevelkého zelného políčka, které jim přinášelo alespoň mrzký výdělek na farmářských trzích.
Úřednický šiml jim však práci čím dál více komplikoval. Hnojit málo. Hnojit víc. Nehnojit vůbec. Vysazovat v dubnu. Hlavně nevysazovat až v dubnu. Třídit. Netřídit.
„Zbláznit se. Nezbláznit se,“ hořekoval často tatínek schovaný za štosy různě barevných lejster. Čím více museli rodiče lejstrovat, tím více musela Nanynka chodit na pole sklízet úrodu místo nich. Sváděla tak dennodenní bitvy s nájezdy slimáků, kdo ukořistí kulaťoučké hlávky dřív.
„Pátá, sedmá hlávka, snad nepotkám Slávka,“ rozjímala jednou zrána ve třetí brázdě.
Jako by to snad nějaká zlatá rybka z nedalekého rybníčka slyšela, neposlala jí do cesty oplzlého Slávka, ale věčně nameteného Pepu.
„Dělej, dělej, Náno malá, co kdybys mi zelí dala?“
„Nic ti nedám, zrzku drzý, navíc domů spěchám brzy.“
„Nikam nejdeš, už jsem řek, popadl mě velký vztek,“ zařval na ni Pepíček a sebral jí košíček.
„Nešlap na něj, kam dám zelí?“
„To nevím, máš po prdeli!“
„Já ti říkám, Pepane, odveta hned nastane! Zaplatíš víc než jen proutí,“ v tom se Pepa smíchem hroutí.
„Nezaplatím ani pětník, to ať ze mě je spíš četník.“
„Já ti radím, Pepíčku, vem zpátky svou větičku.“
„Ses zbláznila, divná ženo, máš snad v hlavě vymeteno?“ pohrdavě Josef pravil, jako by se tím snad bavil.
„Ó jak myslíš, Pepíčku, tak si užij vojničku!“ rozloučila se Nanynka s nezvaným hostem, pokynula na zlatou rybku jménem osud a… Jak to dopadlo?
Nanynčině rodičům se podařilo získat dotaci na automatickou sběračku, zatímco Pepíček trénuje v létě, v zimě v plné polní. I bez zelí.
