Eva si to kráčela do práce. V rychlosti přicupitala k zeleným oprýskaným dveřím a zabrala za mosaznou kliku. Brigádu ve starožitnostech si při studiu historie užívala. Ve společnosti třpytivých broží, lesknoucích se váziček a obskurních sošek se vyskytovala ráda a k práci patřila i klidná nálada. Když do krámku někdo zabloudil, odložila pilník na nehty a ráda vypomohla s výběrem.
Jednoho dne se v obchodě objevil podivně vyhlížející pán. Evě připadalo obzvláště podezřelé jak šoupal se zipem na své brašně a skoro se krčil za skříňkama. Nervózně popocházel po místnosti a k akci ji přinutilo až tupé zadunění čehosi kovového. Muži zjevně něco upadlo na podlahu.
,,Co to tam děláte?” přiběhla k němu. Na podlaze se blýskala stříbrná tabatěrka.
,,Promiňte, já, já, no, víte, to není…”
,,Zmizte odsud, než zavolám šéfa! Takhle mi přidělávat práci…ať už vás tu víckrát nevidím nic brát!”
Muž zkřivil obličej a s provinilým výrazem se vyšoural z prodejny pryč. Stříbrnou tabatěrku vrátila zpět na místo. A už jej pak skutečně víckrát neviděla, nebo alespoň ne v prodejně. Ještě další den jej totiž zahlédla na ulici jak si to kráčí ven z klenotnictví.
,,Fakt divný týpek, třeba se zas snažil někde něco vzít, ale že by se mi to chtělo řešit, to zrovna ne…” říkala si pro sebe.
Zbytek léta už pro ni v krámku utekl s klidem. Její první rok proběhl hladce a tak semestr končila s příslibem, že se po roce v zahraničí zas vrátí.
A tak se i stalo. V obchodě ji přivítal šéf a Eva šmejdila po krámku, musela hned okouknout nové i staré cennosti. A zrak jí sklouzl na stříbrnou tabatěrku lesknoucí se v rohu místnosti. Vzpomněla si na podivnou historku z loňska a podělila se o ni se šéfem. Při tváři zvedl obočí a šibalsky se usmíval.
,,Co se tak potutelně tváříte? Já tady mluvím skoro krádeži…”
,,Víte, slečno Evo, ono se to vlastně událo docela jinak, než vyprávíte. Ten pán, co jste ho tu potkala, má totiž za ženu jistou dámu, která trpí kleptománií. Nemůže si pomoct, a když vidí něco třpytivého, prostě to štípne. A její pan manžel to za ní zametá pod koberec. Věci jí bere a vrací zpět na své místo do krámu. Většinou jsem s ním domluven, ale tehdá jsem měl tu operaci…”
Zadání:
Napište příběh podle schématu: Někdo někam jde, něco tam zažije, jde tam druhý den (za kratší dobu) a potvrdí si to, jde tam za rok (za delší dobu) a zjistí, že vše bylo jinak.
