 |
| Když se podél řeky vydáte po cyklostezce směrem na Srbsko, za čističkou odpadních vod je krátké, ale příkré stoupání. Málokdo na jeho konci zaznamená vedle cesty malý otvor. Vede do 25 m dlouhé podzemní chodby, pozůstatku po těžbě stříbra. |
Jak se u Berouna ocitl důl na stříbro, když se tam nikdy nevyskytovalo ani vyskytovat nemohlo?
Na začátku příběhu můžeme hledat kronikáře Václava Hájka z Libočan, který pobýval počátkem 16. století na faře na nedalekém Tetíně.
Ve své kronice české zaznamenal mnoho událostí z okolí. Mezi nimi je i vyprávění o rytíři Bytízovi, služebníkovi knížete Nezamysla, který někde u Berouna našel ze země vyrostlý stříbrný prut a pod ním velké množství stříbrné rudy. Pan Bytíz tam dal kopat a velmi zbohatl.
Václav Hájek z Libočan nebyl skutečný kronikář, spíše vypravěč příběhů. Co nevěděl, to si vymyslel. Jak to bylo s panem Bytízem ve skutečnosti?
V úvahu připadají tři varianty. Buď se tato příhoda nikdy nestala, nebo se stala, ale jinde, nebo nenašel ložisko stříbrné rudy, ale nějaký stříbrný poklad.
To byla ovšem pouze zmínka o nálezu stříbra.
To byla ovšem pouze zmínka o nálezu stříbra.
Co bylo dříve? Štola nebo Bytíz?
Stříbrný důl u Berouna uvádí poprvé na konci 18. století Jaroslav Schaller ve své topografii zemí českých. Důl situuje do 16. století, tedy zhruba do stejného období, kdy psal Hájek svoji kroniku. Tím se dostáváme k tradiční hádance o slepici a vejci.
Co bylo dříve?
Věděl Hájek o štole a přetavil ji v kronice do příběhu o Bytízovi? Nebo si naopak někdo přečetl kroniku a začal hledat stříbro?
"Některé otázky zůstanou bez odpovědi," říká odborník.
Stříbrná horečka na Berounce
Stříbrný důl bez stříbra
Je možné těžit stříbro v místech, kde žádné není? Je. V Berouně o tom vědí své. Když se podél levého břehu Berounky vydáte po cyklostezce směrem na Srbsko, za čističkou odpadních vod je krátké, ale příkré stoupání. Málokdo na jeho konci zaznamená vedle cesty malý otvor. Vede do 25 m dlouhé podzemní chodby, pozůstatku po těžbě stříbra.
Schallerovu topografii si v roce 1822 přečetli berounští měšťané Jan Herolt a Vojtěch Jirouch. Odebrali ze štoly vzorky hornin a poslali je na přezkoušení na příbramský horní úřad. Ten odepsal, že hornina neobsahuje zlato ani stříbro.
Tím by za normálních okolností celý příběh skončil jako nezajímavá příhoda. Jenže myšlenky Herolta s Jirouchem se ubírali překvapivým směrem. Co když je hornina plná zlata a stříbra? Co když horní úřad přítomnost drahých kovů schválně zatajil, aby mohl později zbohatnout někdo jiný? Bez ohledu na výsledky tedy obnovili těžbu.
Výsledek?
Oba utratili stovky zlatých a skončili teprve, když jim došly peníze a zkrachovali.
Původní upravená verze:
Stříbrný důl bez stříbra
Je možné těžit stříbro v místech, kde žádné není? Je. V Berouně o tom vědí své. Když se podél levého břehu Berounky vydáte po cyklostezce směrem na Srbsko, za čističkou odpadních vod je krátké, ale příkré stoupání. Málokdo na jeho konci zaznamená vedle cesty malý otvor. Vede do 25 m dlouhé podzemní chodby, pozůstatku po těžbě stříbra.
Jak se u Berouna ocitl důl na stříbro, přestože se tam stříbro nikdy nevyskytovalo ani vyskytovat nemohlo?
Kronikářův rytíř Bytíz
Na začátku příběhu můžeme hledat kronikáře Václava Hájka z Libočan. Ten pobýval počátkem 16. století na faře na nedalekém Tetíně. Ve své kronice české zaznamenal mnoho událostí z okolí. Mezi nimi je i vyprávění o rytíři Bytízovi, služebníkovi knížete Nezamysla, který někde u Berouna našel ze země vyrostlý stříbrný prut a pod ním ve skále velké množství stříbrné rudy. Pan Bytíz tam dal kopat a velmi zbohatl. Václav Hájek z Libočan nebyl skutečný kronikář, spíše vypravěč příběhů. Co nevěděl, to si vymyslel. Jak to bylo s panem Bytízem ve skutečnosti?
V úvahu připadají tři varianty. Buď se tato příhoda nikdy nestala, nebo se stala, ale jinde, nebo nenašel ložisko stříbrné rudy, ale nějaký stříbrný poklad.
Co bylo dříve? Štola nebo Bytíz?
To byla ovšem pouze zmínka o nálezu stříbra. Stříbrný důl u Berouna uvádí poprvé na konci 18. století Jaroslav Schaller ve své topografii zemí českých. Důl situuje do 16. století, tedy zhruba do stejného období, kdy psal Hájek svoji kroniku. Tím se dostáváme k tradiční hádance o slepici a vejci. Co bylo dříve? Věděl Hájek o štole a přetavil ji v kronice do příběhu o Bytízovi? Nebo si naopak někdo přečetl kroniku a začal hledat stříbro? Některé otázky zůstanou bez odpovědi.
Stříbrná horečka na Berounce
Schallerovu topografii si v roce 1822 přečetli berounští měšťané Jan Herolt a Vojtěch Jirouch. Odebrali ze štoly vzorky hornin a poslali je na přezkoušení na příbramský horní úřad. Ten odepsal, že hornina neobsahuje zlato ani stříbro.
Co bylo dříve? Štola nebo Bytíz?
To byla ovšem pouze zmínka o nálezu stříbra. Stříbrný důl u Berouna uvádí poprvé na konci 18. století Jaroslav Schaller ve své topografii zemí českých. Důl situuje do 16. století, tedy zhruba do stejného období, kdy psal Hájek svoji kroniku. Tím se dostáváme k tradiční hádance o slepici a vejci. Co bylo dříve? Věděl Hájek o štole a přetavil ji v kronice do příběhu o Bytízovi? Nebo si naopak někdo přečetl kroniku a začal hledat stříbro? Některé otázky zůstanou bez odpovědi.
Stříbrná horečka na Berounce
Schallerovu topografii si v roce 1822 přečetli berounští měšťané Jan Herolt a Vojtěch Jirouch. Odebrali ze štoly vzorky hornin a poslali je na přezkoušení na příbramský horní úřad. Ten odepsal, že hornina neobsahuje zlato ani stříbro.
Tím by za normálních okolností celý příběh skončil jako nezajímavá příhoda. Jenže myšlenky Herolta s Jirouchem se ubírali překvapivým směrem.
Co když je hornina plná zlata a stříbra? Co když horní úřad přítomnost drahých kovů schválně zatajil, aby mohl později zbohatnout někdo jiný? Bez ohledu na výsledky tedy obnovili těžbu. Výsledek? Oba utratili stovky zlatých a skončili teprve, když jim došly peníze a zkrachovali.
Nenápadná štola je tak nejen kuriózní ukázkou jednoho nesmyslného projektu ale i pomníkem lidské hlouposti.
Nenápadná štola je tak nejen kuriózní ukázkou jednoho nesmyslného projektu ale i pomníkem lidské hlouposti.
