Barbora Pernicová
Usadil se pod smrkem, připálil si dýmku a zavřel oči. Do nosu ho štípal pach kouře, na hlavu mu padalo jehličí. Nad sebou slyšel šustění křídel a krákání vran, na nohou cítil ostré nožky stonožek. Pod sebou cítil jak se něco hýbe, štípe, tisíce tělíček, mravenci, mraveniště. Chuť tabáku v ústech mu najednou přerušilo plesknutí, smrad, fuj! Otevřel oči, dívá se do dýmky, ta zatracená vrána. Zvedá se, ometá jehličí a mravence, to byl zas nápad, jít si zakouřit do lesa.
Ospalé ráno
Emma Petit
Usadil se pod smrkem a únavou na starý kolena hlasitě zývnul až to lesem zadunělo. I když mu sluch taky nesloužil, tušil, že jen v pozadí popěvuje ptactvo. V rukou už taky neměl sílu a tak si jed položil do měkkého mechu. Připadal si jako by byl ještě v posteli zachumlaný v načechrané peřině. Zavřel proto oči a vychutnával si ranní slunko, které se pomalu prodíralo korunami stromů.
