Svatá Voršila a jedenáct tisíc panen - napsala Sabina Prisender

Svatá Voršila, též Uršula Kolínská
(v jiných jazycích Ursula či Orsola)

Svému jménu dĕlala Svatá Voršila jenom čest, přestože nejspíš nikdy neexistovala. Ke slávě jí pomohly početní chyby na středovĕkých nápisech.

Kult začal v Kolíně nad Rýnem a od 12. století se pěstuje po celé Evropě. Svatá Voršula je patronkou panen, učitelek, ale i dobrého manželství a obchodníků s látkami. Je zobrazována se šípem a minipostavičkami dívek schovaných pod širokým pláštěm. Nebo na lodi, obklopena pouze ženami.

Je oblíbeným tématem renesančních malířských cyklů. Ty nejzářivější pocházejí ze štětce Carpaccia, Tintoretta nebo Caravaggia.

Nikdo přesně neví, jestli vůbec žila. Jestli ano, tak ve 4. století n.l. Podle legendy byla dcerou bretaňského křesťanského krále a měla si vzít za manžela pohanského krále anglického, nĕjakého Aetheria. 

Nechtěla se vdávat, a možná nechtěla hlavnĕ jeho. Chtěla jen Boha.
Nakonec ovšem pod nátlakem svolila.
A šla na to rafinovaně. Vymínila si, že se její nastávající vzdĕlá ve víře a dosáhne křtu a že ji mezitím nechá ještě tři roky na pokoji, aby si mohla vyrazit na jih pro požehnání za svou pravou láskou, za papežem jménem Cyriacus.

Na cestu si vzala jedenáct panen, nebo možná i jedenáct tisíc panen, mezi nimi jsou známá jména jako Cordula, Kunigunda a Aurelie. Zlý vítr ovšem zahnal flotilu do Rýna, takže skončila v Kolínĕ, kde se díky Římanům žilo navzdory vnitrozemí docela civilizovanĕ. Tady jí ve snu anděl oznámil, že brzy a jak zemře. Neodradilo ji to a pokračovala pěšky i s doprovodem až k Andělskému hradu do Říma.

Podle některých legend navedla i budoucího manžela, aby ji buď dohnal v Římě nebo se k ní přidal zase už před Kolínem, kudy se chtĕla dokonce i s papežem vracet... 

Asi 700 let poté se kolínští pokoušeli sesbírat kameny po Římanech a vystavět si konečně pořádné hradby. Na místě, kde se dnes skví krásná románská bazilika s gotickou tváří, našli pohromadě velké množství kostí a latinský nápis o zamordované pannĕ Voršule. Takže to vypadalo spíš na tĕch jedenáct tisíc. A právě to množství zrodilo legendu. V různých variantách: 

Podle jedné to byli možná Hunové, kteří v 5.století spĕchali přes Kolín k Atlantiku a po cestě čerstvě požehnané dívky rychle pozabíjeli.
Voršilku prý chtěl sám Attila, kdyby chtěla, ale ona nechtěla. Byla andělsky připravená...

Kolín nad Rýnem je známý svým těžkopádně hlasitým karnevalem, opilci převlečenými za Huny a černou katedrálou, kde se už modlili i velikáni jako svatý Bernhard de Clairvaux nebo svatá Hildegarda von Bingen. Bývá stále narvaná turisty a je nešťastnĕ položená hned vedle nádraží. 

Úplně jiný a klidný svět čeká za pěti rohy v kostelíku Svaté Voršuly (Ursuly), kam to z centra není daleko. Lípy okolo vchodu a ticho. Síla středověké víry a imaginace. Ve Zlaté komoře čekají pĕknĕ poskládané lebky přikryté rouškami, abyste tmavými důlky neviděli dovnitř nebo ony ven.
"I kdyby to nebyla pravda, byla by to dobrá historka. - Se non è vero, è ben trovato," řeknete si s potomky starých Římanů, za kterými se emancipovaná panna chtěla tolik podívat. A z rohu naproti fasádě na vás přeskočí jedenáct černých plamínků z kolínského městského erbu...

Zadání:

Napište cestopis, na který nalákáte co nejvíc čtenářů.

Původní verze:

Medvědice za papežem

Svému jménu dĕlala jenom čest, ale možná také nikdy neexistovala. Chyby ve středovĕkých nápisech jí pomohly se proslavit.

Kdo byla Svatá Uršula?

Žena, jejíž kult začal v Kolíně nad Rýnem a od 12. století se pěstuje po celé Evropě.

Patronka panen, učitelek, ale i dobrého manželství a obchodníků s látkami.
Je zobrazována se šípem a minipostavičkami dívek schovaných pod širokým pláštěm. Nebo na lodi, obklopena pouze ženami.

 
Nikdo přesně neví, jestli vůbec žila. Možná právě proto je oblíbeným tématem renesančních malířských cyklů, ty nejzářivější pocházejí ze štětce Carpaccia, Tintoretta nebo Caravaggia.
Pokud tedy byla, tak byla dcerou bretaňského křesťanského krále ve 4.století n.l. a měla si vzít ještě nekřesťanského krále anglického, nĕjakého Aetheria. Nechtěla se vdávat, a možná nechtěla hlavnĕ jeho. Chtěla jen Boha.
Nakonec ovšem pod nátlakem svolila.
A šla na to rafinovaně. Vymínila si, že se její nastávající vzdĕlá ve víře a dosáhne křtu, a že ji mezitím nechá ještě 3 roky na pokoji, aby si mohla vyrazit na jih pro požehnání za svou pravou láskou, za papežem jménem Cyriacus.

Na cestu si vzala 11 panen, nebo možná i 11000, mezi nimi známá jména jako Cordula, Kunigunda a Aurelie. Zlý vítr ovšem zahnal flotilu do Rýna, takže skončila v Kolínĕ, kde se díky Římanům žilo navzdory vnitrozemí docela civilizovanĕ. Tady jí ve snu anděl oznámil, jak a kdy zemře. Neodradilo ji to, a pokračovala pěšky i s doprovodem až k Andělskému hradu.

Podle některých legend navedla i budoucího manžela, aby ji buď dohnal v Římě nebo se k ní přidal zase až před Kolínem, kudy se kupodivu chtĕla dokonce i s papežem vracet... Asi 700 let poté se Kolínští pokoušeli sesbírat zase nějaké kameny po Římanech a vystavět si konečně pořádné hradby.
Na místě, kde se dnes skví krásná románská bazilika s gotickou tváří, našli pěkně pohromadě velké množství kostí a latinský nápis o zamordované pannĕ Uršule. Takže to vypadalo spíš na tĕch 11 000.
A legenda byla na světě, v různých variantách. Podle jedné to byli možná Hunové, kteří prý v 5.století spĕchali přes Kolín k Atlantiku a po cestě čerstvě požehnané dívky rychle pozabíjeli.
Voršilku prý chtěl sám Attila, kdyby chtěla, ale ona nechtěla. Byla andělsky připravená...

Kolín nad Rýnem je známý svým těžkopádně hlasitým karnevalem, opilci převlečenými za Huny a černou katedrálou, kde se už modlili i velikáši jako Bernhard de Clairvaux nebo Hildegard von Bingen. Narvána turisty, mizernĕ položená hned vedle nádraží.
Do kostelíka Svaté Ursuly za pěti rohy to z centra není daleko, ale čeká Vás tam úplně jiný a klidný svět. Lípy okolo vchodu a ticho. Síla středověké víry a imaginace. Ve Zlaté komoře čekají pĕknĕ poskládané lebky přikryté rouškami, aby jste tmavými důlky Vy neviděli dovnitř nebo ony ven.
"Se non è vero, è ben trovato," řeknete si s potomky starých Římanů, za kterými se emancipovaná panna chtěla tolik podívat.
A z rohu naproti fasádě na Vás přeskočí jedenáct černých plamínků z kolínského městského erbu...