Zvedám telefon: "Jasný, jedu."
Sedám do auta: Ani vím, jak jsem zaparkoval, asi řídil autopilot.
Nejdřív vrátnice, pak výtah, který nejede, takže schody.
Sedám do auta: Ani vím, jak jsem zaparkoval, asi řídil autopilot.
Nejdřív vrátnice, pak výtah, který nejede, takže schody.
Uřícenej přibíhám do 4. patra. Stihnul jsem to, ale vlastně nevím, co tady dělám. Vana, sprcha, vana sprcha. Mlží se mi oči a čas utíká jako Zátopek.
14:56 - je po všem.
14:56 - je po všem.
Lidi říkají, že je tohle ten nejkrásnější zážitek v životě, ale mně přijde, jako bych stále nebyl sám sebou.
Jako bych měl na sobě nějaký skafandr, který ke mně nepustí žádné emoce.
Jako bych měl na sobě nějaký skafandr, který ke mně nepustí žádné emoce.
Sedám do auta, poutám se a auto pilot zase přebírá řízení.
18:00 - sedám si do hospody, dneska pěna nestihne spadnout.
18:00 - sedám si do hospody, dneska pěna nestihne spadnout.
Přicházejí první přátele a chtějí znát podrobnosti. Mně ale dochází, že už teď, pár hodin potom, si všechno nedokážu vybavit. Ale co, nejsem encyklopedie. Od dnešního dne jsem táta. A to je ten nejkrásnější zážitek v životě.
