„Ještě chybí Petr.“
„On nebude, spí, je po službě.“
Takto probíhají všechna naše rodinná setkání.
Přestože je Petr mým švagrem již téměř deset let, čas, který s námi strávil při rodinných návštěvách, nepřekročil pár minut. Důvod je stále stejný: spí, je po službě.
To však vůbec neznamená, že bychom neměli možnost se o něm něco dozvědět. Stopy jeho činorodého života (v době, kdy nespí) můžeme pozorovat téměř na každém kroku.
„Máte hezký stůl, kde jste ho koupili?“
„Máte hezký stůl, kde jste ho koupili?“
„To vyrobil Petr.“
„Co ty tvoje vředy, už je to lepší?“
„Co ty tvoje vředy, už je to lepší?“
„Jo, jo, Petr to vyléčil.“
„Koukám, ta Vaše zahrada nějak prokoukla.“
„Koukám, ta Vaše zahrada nějak prokoukla.“
„Viď? To víš, Petr ořezal stromy, zryl záhony a posekal trávník.“
Už se radši dál neptám a ztiším hlas, aby se mohl Petr v klidu dospat. Když je po službě.
Už se radši dál neptám a ztiším hlas, aby se mohl Petr v klidu dospat. Když je po službě.
