Hlas chirurga se odrážel od zdí operační místnosti, obložené světle modrými kachličkami.
,,Ještě ne, ještě ostříme skalpely a asistentka je na cestě se šroubky.’’
Blikající světlo zářivek se zrcadlilo v lesklých kovových nástrojích, vyskládaných na stolku. Do nosu štípala dezinfekce, vše muselo být sterilní.
,,Máme k dnešnímu pacientovi dokumenty?’’
,,Ano, je to klient z Francie, 30 let…’’ četla sestra v lejstrech.
,,A důvod operace? Nějaké zranění, postižení, nebo tak? Víš co, ať vím, co čekat, haha,’’ chirurg se nervózně zasmál. Na klinice pracoval teprve chvilku a zákrok tohoto typu ještě neprováděl. Holenní kost se rozřízne, zafixuje se kovovými tyčkami a šrouby a kost doroste, aby mezeru zaplnila. Výsledkem je prodloužení nohou a pacient může získat až 15 centimetrů na výšce.
Proces rekonvalescence je extrémně bolestivý, ale někteří by pro vyšší vzrůst udělali cokoliv. Zápach dezinfekce byl tak intenzivní, že se mu z toho trochu motala hlava. Pohlédl na diagram visící na zdi, zobrazující lidské tělo. Přešel k němu a sklonil se, aby si podrobně prohlédl nohy na plakátu. Tolik cév, žil, tepen, kostí… Tolik věcí se může pokazit…
,,Důvod operace je čistě estetický, klient nemá žádné defekty ani zranění, prý má komplexy kvůli své výšce, vrstevníci se mu smějí, žádná žena ho nech,’’ vytrhl hlas sestry chirurga z přemítání o tom, co by dneska mohl zkazit a kde mohl říznout vedle.
,,Tak, šroubky, tyčky, skalpely, vše je připraveno, můžeme začít.’’
V rohu čekárny se ozývaly hlasy z televize, nějaká hloupá telenovela. Po místnosti létala moucha a plnila ji svým bzučením. Na židli seděl muž a netrpělivě se díval na dveře. Dnes byl den, kdy se jeho život změní. Už nebude terčem posměchu, nikdo mu nebude nadávat do skrčků, bude vysokým alfa samcem a dosáhne, čeho bude chtít. Najednou se dveře otevřely. Je to tady.
,,Pan Napoleon Bonaparte?’’
