Lehnu si za vchodové dveře, že půjdu spát. Ještě se podívám, jestli tu zůstala se mnou aspoň kočka, ta otravná potvora, co si myslí, že jí tady patří všechno a co mi pořád leze do postele. Ta se má, šla ven. Zbývá mi jenom čekat.
Zavřu oči a nechám si zdát o tom, že jsem potkal tu fenku z horní ulice. Běháme spolu na louce...
Co to je za kravál? To se mi nezdá. Stále to syčí. Vždyť v domě nikdo není.
Co to je za kravál? To se mi nezdá. Stále to syčí. Vždyť v domě nikdo není.
Jdu zkontrolovat, jestli mi mám vodu a granule v misce. Pořád to nepřestává.
Vracím se a zkusím spát. Cože? Jdu po vodě, fuj, raději se schovám k sobě - do pelíšku. No ne, co se děje? Mám mokro už i pod bříškem. Vůbec se mi to nelíbí. Co mám dělat, jdu do chodby. Voda pokračuje za mnou. Dostanu se aspoň do kuchyně? Dveře jsou zavřené. Komu to mám dát vědět, panička mi dala oblíbený mlsek, je jasné že 8 hodin nikoho neuvidím.
Podívám se, kam se schovám a vystupují po dřevěných schodech na patro. Je to dobrý, tady je ještě sucho.
Podívám se, kam se schovám a vystupují po dřevěných schodech na patro. Je to dobrý, tady je ještě sucho.
