30. října 2024

Propletení - napsala Barbora Macko

Věřím, že láska má, 
co ve mne roste,
proplete květy růží
svým trnovým.

Znavenost toulavosti světem
vzala si svou daň.
Prolínání životních světel,
viděl jsem zemřít laň.

Bludiště myšlenek.
Ležím ve svém těle,
svět tichý zdá se být.
Život spletl mi barevnou síť.

Když zavřu oči,
pořád tě cítím vedle sebe.
Bojím se, že budeš litovat,
že nestihls mne milovat,
Milovat bez bolesti

Co se to děje se světem,
proč trhá mi srdce na kusy
láska, co nezná hezké konce,
vítěz o špatné pokusy.

Něco bolí mne uvnitř plic,
když chci pořád víc.

V hlavě mi křičí hlasy
Zachraň mě ze jámy lvové,
zachraň mě před těmi hlasy.
Dost bylo slov ohledně krásy,
dusím se vlastním křikem
a nevím proč.

Chladit se vlnami tvého pobřeží
uprostřed poledne.