K jeskyni Hoq, druhé nejdelší jeskyni na ostrově Sokotra a jediné zpřístupněné pro veřejnost, se váže stará legenda. Podle ní se jednomu vesničanovi ztratila oblíbená černá kráva jménem Noc. Vydal se ji hledat a k večeru došel až k jeskyni. Když si před ní rozdělal oheň, nejdříve se vyplazil z jeskyně malý had a skočil do ohně. Za chvíli se objevil druhý, obří had. Vesničanovi došlo, že to on snědl jeho krávu. Schoval se ke skále a zezadu praštil hada kamenem do hlavy. Had ucítil krev a snědl sám sebe.
Většina Sokotránců není tak statečná jako vesničan z legendy. Do jeskyní se bojí vstupovat. Věří, že v nich žijí nejen hadi, ale také zlí džinové. Z těch mají strach ještě větší.
Sokotra je přitom jeskyňářský ráj. Podzemí tady zkoumali několik let belgičtí jeskyňáři, poté na ně navázali Češi. Zmapovali zatím 56 jeskyní, ale je to pravděpodobně pouhý zlomek celkového množství. Jeskyně Giniba je se svými 13 km délky nejdelší jeskyní Blízkého východu.
Pokud jste někdy navštívili nějakou zpřístupněnou jeskyni v Česku, možná si pamatujete, že teplota se tam celoročně pohybuje kolem osmi stupňů Celsia. Neplatí to však všude. V jeskyni totiž panuje stejná teplota, jako je celoroční průměr na povrchu. Vzduch v sokotránských jeskyních má 28 °C, voda příjemných 25 °C.
Jeskyně by se samozřejmě daly hledat tak, že by se člověk trmácel po těžko schůdném terénu, ostrých kamenech, strmých svazích, v úmorném vedru. Pak je tu druhá, jednodušší varianta. Sokotránci mají prochozený každý metr ostrova a znají každý jeskynní vchod. Bohužel znají pouze vchod.
Když jsme sháněli průvodce, museli jsme je většinou hned na začátku vyjednávání ubezpečit, že nám stačí dovést ke vchodu a do jeskyně s námi opravdu nemusejí. Několikrát se nám tak stalo, že jsme šli mnoho hodin k jeskyni, která sice měla veliký vchod, ale po několika metrech skončila.
„Taky vím o jedné jeskyni, je strašně dlouhá,“ vychloubal se nám jeden Sokotránec. „Šli jsme více než kilometr a pak nám zhasla světla, tak jsme se museli vrátit. Já jsem teda vevnitř nebyl, ale čekal jsem venku, tak to vím. Musíte projít takovým skalním okénkem a pak podél pobřeží.“
Jeskyně nakonec kilometr neměla, pouze 400 metrů, ale vše vynahradila bohatou excentrickou krápníkovou výzdobou.
Excentrické krápníky totiž ignorují gravitaci. Nerostou kolmo dolů, ale různě se větví, rostou vodorovně, lomí se vzhůru či do stran. Největší překvapení však leželo jinde. To, co náš informátor nazval skalním okénkem, byla ve skutečnosti až 80 metrů široká a 50 metrů vysoká jeskynní chodba dlouhá 250 metrů.
Sokotránci se bojí vstupovat do jeskyní. Strach dokážou přemoci jedině tehdy, když jde o vodu. Na vápencových územích je o ni všeobecně nouze, protože stékající déšť mizí četnými puklinami hluboko do podzemí. Platí to i pro krasové planiny Sokotry, pod nimiž se vzácná voda ukrývá. To pak jsou Sokotránci schopní neuvěřitelných výkonů. V jeskyni Qan Dimin Qeremish nás průvodce Isa sledoval, jak si vážeme lano a slaňujeme po strmě ukloněné sintrové stěně, aby si pak zul pantofle a slezl za námi volně bos. Belgická expedice zase zaznamenala Sokotránce, kteří šplhali po kořenech stromů až do osmdesátimetrové hloubky.
A proč tedy my, jeskyňáři, do těch jeskyní lezeme?
Při průzkumu hlubokých či rozsáhlých jeskyní se často dostáváme až do míst, kam lidská noha ještě nevkročila. Pod zemí ubíhá čas jinak než na povrchu. Někomu rychleji, někomu pomaleji, záleží na tom, jestli člověk mapuje a fotí, nebo pouze sedí a vychutnává ticho a krápníkovou výzdobu.
Jeskyně jsou oknem do minulosti. Archeologické nálezy můžou napovědět o nedávné či dávné historii ostrova. Pylová zrna v jeskynní hlíně či krápníky nám ukazují vývoj klimatu. Každý jeskyňář si najde svůj vlastní důvod.
 |
| Obr. 6 Typická krasová planina Sokotry. Za kvetoucím Adeniem vstup do propasti, v pozadí symbol ostrova Draceana cinnabari. |
 |
| Obr. 5 Pokud je v jeskyni vody, jsou Sokotránci schopní slézat po kořenech až do hloubky 80 m. |
 |
| Obr. 4 Krápníková výzdoba v jeskyni Falamg Dim |
|
| Obr. 3 Podle výkladu Sokotránců je na snímku malé skalní okénko. |
 |
| Obr. 2 Hledání a průzkum jeskyní probíhá často ve špatně schůdném terénu. |
 |
| Obr.1 Zatímco do velkých jeskyní se bojí Sokotránci vstupovat, převisy často využívají jako kozí chlívky či přechodné bydlení. |
Původní verze:
Sokotra a jeskyně
„Proč vy do těch jeskyní vlastně lezete?“
Jsou otázky, na které se odpovídá těžko kdekoliv na světě, ovšem na Sokotře je to ještě složitější. Proč vlastně někdo věnuje čas a peníze, aby se vláčel z Čech až na Sokotru jenom proto, aby si nechal ukázat jeskyně a lezl do nich? Sokotránci mají k jeskyním rozporuplný vztah a některé věci prostě nepochopí.
K jeskyni Hoq, druhé nejdelší jeskyni na ostrově a jediné zpřístupněné pro veřejnost, se váže stará legenda. Podle ní se jednomu vesničanovi ztratila oblíbená černá kráva jménem Noc. Vesničan se ji vydal hledat a kvečeru došel až k jeskyni. Když si před ní rozdělal oheň, vyplazil se nejdříve z jeskyně malý had a skočil do ohně. Za chvíli se objevil druhý, obří had. Vesničanovi došlo, že to on snědl jeho krávu. Schoval se ke skále a zezadu praštil hada kamenem do hlavy. Had ucítil krev a snědl sám sebe.
Většina Sokotránců není tak statečná jako vesničan z legendy. Do jeskyní se bojí vstupovat. Věří, že v nich žijí nejen hadi, ale také zlí džinové. Z těch mají ještě větší strach.
Sokotra je přitom jeskyňářský ráj. Jeskyně tady mapovali několik let belgičtí jeskyňáři, poté na ně navázali Češi. Zmapovali zatím 56 jeskyní, ale je to pravděpodobně pouhý zlomek celkového množství. Jeskyně Giniba je se svými 13 km délky nejdelší jeskyní Blízkého východu.
Pokud jste někdy navštívili nějakou zpřístupněnou jeskyni v Česku, možná si pamatujete, že teplota v jeskyních se celoročně pohybuje kolem osmi stupňů Celsia. Neplatí to však všude. V jeskyni totiž panuje stejná teplota, jako je celoroční průměr na povrchu. Teplota vzduchu v sokotránských jeskyních je 28 °C, teplota vody příjemných 25 °C.
Jeskyně by se samozřejmě daly hledat tak, že by se člověk trmácel po těžko schůdném terénu, ostrých kamenech, strmých svazích, v úmorném vedru. Pak je tu druhá, jednodušší varianta. Sokotránci mají prochozený každý metr ostrova a znají každý jeskynní vchod. Bohužel znají pouze vchod. Když jsme sháněli průvodce, museli jsme je většinou hned na začátku vyjednávání ubezpečit, že nám stačí dovést ke vchodu a do jeskyně s námi opravdu nemusí. Několikrát se nám stalo, že jsme pak šli mnoho hodin k jeskyni, která sice měla veliký vchod, ale po několika metrech skončila.
„Taky vím o jedné jeskyni“, vychloubal se nám jednou jeden Sokotránec, „je strašně dlouhá, šli jsme více než kilometr a pak nám zhasla světla, tak jsme se museli vrátit. Já jsem teda vevnitř nebyl, ale čekal jsem venku, tak to vím. Musíte projít takovým skalním okénkem a pak podél pobřeží.“
Jeskyně nakonec kilometr neměla, pouze 400 m, ale vše vynahradila bohatou excentrickou krápníkovou výzdobou. Excentrické krápníky ignorují gravitaci. Nerostou kolmo dolů, ale různě se větví, rostou vodorovně, lomí se vzhůru či do stran. Největší překvapení však leželo jinde. To, co náš informátor nazval skalním okénkem, byla ve skutečnosti až 80 m široká a 50 m vysoká jeskynní chodba dlouhá 250 m.
Sokotránci se bojí vstupovat do jeskyní. Najde se však výjimka, kdy dokáží strach potlačit. Na vápencových územích je všeobecně nouze o vodu, protože dešťová voda mizí četnými puklinami hluboko do podzemí. Platí to i pro krasové planiny Sokotry. Pokud je v jeskyni tolik vzácná voda, dokáží se Sokotránci přemoci. Pak jsou schopní pro nás těžko uvěřitelných věcí. V jeskyni Qan Dimin Qeremish nás průvodce Isa sledoval, jak si vážeme lano a slaňujeme po strmě ukloněné sintrové stěně, aby si pak zul pantofle a slezl za námi volně bos. Belgická expedice zase zaznamenala Sokotránce slézající po kořenech stromů až do hloubky 80 m.
A proč tedy do těch jeskyní lezeme? Při průzkumu hlubokých či rozsáhlých jeskyní se můžeme dostat až do míst, kam lidská noha ještě nevkročila. V jeskyni ubíhá čas jinak než na povrchu. Někomu rychleji, někomu pomaleji, záleží na tom, jestli jeskyňář mapuje a fotí, nebo pouze sedí a vychutnává ticho a krápníkovou výzdobu. Jeskyně jsou oknem do minulosti. Archeologické nálezy můžou napovědět o nedávné či dávné historii ostrova, pylová zrna v jeskynní hlíně či krápníky nám ukazují vývoj klimatu. Každý jeskyňář si najde svůj vlastní důvod.
Sokotra a jeskyně
„Proč vy do těch jeskyní vlastně lezete?“
Jsou otázky, na které se odpovídá těžko kdekoliv na světě, ovšem na Sokotře je to ještě složitější. Proč vlastně někdo věnuje čas a peníze, aby se vláčel z Čech až na Sokotru jenom proto, aby si nechal ukázat jeskyně a lezl do nich? Sokotránci mají k jeskyním rozporuplný vztah a některé věci prostě nepochopí.
K jeskyni Hoq, druhé nejdelší jeskyni na ostrově a jediné zpřístupněné pro veřejnost, se váže stará legenda. Podle ní se jednomu vesničanovi ztratila oblíbená černá kráva jménem Noc. Vesničan se ji vydal hledat a kvečeru došel až k jeskyni. Když si před ní rozdělal oheň, vyplazil se nejdříve z jeskyně malý had a skočil do ohně. Za chvíli se objevil druhý, obří had. Vesničanovi došlo, že to on snědl jeho krávu. Schoval se ke skále a zezadu praštil hada kamenem do hlavy. Had ucítil krev a snědl sám sebe.
Většina Sokotránců není tak statečná jako vesničan z legendy. Do jeskyní se bojí vstupovat. Věří, že v nich žijí nejen hadi, ale také zlí džinové. Z těch mají ještě větší strach.
Sokotra je přitom jeskyňářský ráj. Jeskyně tady mapovali několik let belgičtí jeskyňáři, poté na ně navázali Češi. Zmapovali zatím 56 jeskyní, ale je to pravděpodobně pouhý zlomek celkového množství. Jeskyně Giniba je se svými 13 km délky nejdelší jeskyní Blízkého východu.
Pokud jste někdy navštívili nějakou zpřístupněnou jeskyni v Česku, možná si pamatujete, že teplota v jeskyních se celoročně pohybuje kolem osmi stupňů Celsia. Neplatí to však všude. V jeskyni totiž panuje stejná teplota, jako je celoroční průměr na povrchu. Teplota vzduchu v sokotránských jeskyních je 28 °C, teplota vody příjemných 25 °C.
Jeskyně by se samozřejmě daly hledat tak, že by se člověk trmácel po těžko schůdném terénu, ostrých kamenech, strmých svazích, v úmorném vedru. Pak je tu druhá, jednodušší varianta. Sokotránci mají prochozený každý metr ostrova a znají každý jeskynní vchod. Bohužel znají pouze vchod. Když jsme sháněli průvodce, museli jsme je většinou hned na začátku vyjednávání ubezpečit, že nám stačí dovést ke vchodu a do jeskyně s námi opravdu nemusí. Několikrát se nám stalo, že jsme pak šli mnoho hodin k jeskyni, která sice měla veliký vchod, ale po několika metrech skončila.
„Taky vím o jedné jeskyni“, vychloubal se nám jednou jeden Sokotránec, „je strašně dlouhá, šli jsme více než kilometr a pak nám zhasla světla, tak jsme se museli vrátit. Já jsem teda vevnitř nebyl, ale čekal jsem venku, tak to vím. Musíte projít takovým skalním okénkem a pak podél pobřeží.“
Jeskyně nakonec kilometr neměla, pouze 400 m, ale vše vynahradila bohatou excentrickou krápníkovou výzdobou. Excentrické krápníky ignorují gravitaci. Nerostou kolmo dolů, ale různě se větví, rostou vodorovně, lomí se vzhůru či do stran. Největší překvapení však leželo jinde. To, co náš informátor nazval skalním okénkem, byla ve skutečnosti až 80 m široká a 50 m vysoká jeskynní chodba dlouhá 250 m.
Sokotránci se bojí vstupovat do jeskyní. Najde se však výjimka, kdy dokáží strach potlačit. Na vápencových územích je všeobecně nouze o vodu, protože dešťová voda mizí četnými puklinami hluboko do podzemí. Platí to i pro krasové planiny Sokotry. Pokud je v jeskyni tolik vzácná voda, dokáží se Sokotránci přemoci. Pak jsou schopní pro nás těžko uvěřitelných věcí. V jeskyni Qan Dimin Qeremish nás průvodce Isa sledoval, jak si vážeme lano a slaňujeme po strmě ukloněné sintrové stěně, aby si pak zul pantofle a slezl za námi volně bos. Belgická expedice zase zaznamenala Sokotránce slézající po kořenech stromů až do hloubky 80 m.
A proč tedy do těch jeskyní lezeme? Při průzkumu hlubokých či rozsáhlých jeskyní se můžeme dostat až do míst, kam lidská noha ještě nevkročila. V jeskyni ubíhá čas jinak než na povrchu. Někomu rychleji, někomu pomaleji, záleží na tom, jestli jeskyňář mapuje a fotí, nebo pouze sedí a vychutnává ticho a krápníkovou výzdobu. Jeskyně jsou oknem do minulosti. Archeologické nálezy můžou napovědět o nedávné či dávné historii ostrova, pylová zrna v jeskynní hlíně či krápníky nám ukazují vývoj klimatu. Každý jeskyňář si najde svůj vlastní důvod.
