v teplákovce se třemi pruhy, která byla módní možná v době, když ona sama chodila na základku, vbíhá s píšťalkou v puse. Krouží kolem tělocvičny a snaží se nás přimět k pohybu. Psychicky nejslabší kusy se zvedají a přidávají se k ní, samozřejmě s výrazně pomalejším tempem.
„Vstáváme děvčata, pohyb je zdravý!“
„Vstáváme děvčata, pohyb je zdravý!“
Zvuk píšťalky udává rytmus. Zatímco tělocvikářka vytrvale klusá, vysoko zvedá kolena, holky se plouží jak po uběhnutém maratonu.
„A teď na značky, protáhneme se.“
„A teď na značky, protáhneme se.“
Učitelka se předklání a dotýká se svých špiček, což se nedá říct o ostatních. Některé se pokouší dotknout se aspoň kolen, jiné uléhají na parkety zcela vyčerpané. Tak takhle vypadá zdraví. Ještě že mám tenhle týden zase krámy a nemůžu cvičit.
